Patek 6.3 – Pondeli 9. 3 2020

Upnek v pondeli, Poya den, znamena prodlouzeny vikend.  Naplanovala jsem, ze pojedeme na jih ostrova I s detma, poprve vlakem po pobrezi, pry ze je to pekna a zajimava podivana. Listky jsem koupila po ceste na letiste, u trech okynek jsem byla, chteli po me cisla vsech pasu (jeste ze jsem si to napsala a Steve mi to doma mohl precist po telefonu) a cash – neplati se kartou, vetsina Sri Lanskysh sluzeb je velice pozadu. Vyzvedla jsem deti ze skoly, honem prevlect a dobalit, taxik nas zavezl na nadrazi vic jak pul hodiny pred odjezdem (jak mi znami poradili), abychom se mezi davem lidi nejak prodrali do naseho vagonu prvni tridy. Prekvapilo me, jak tam bylo cisto a prostorno, ale na to, ze tam bude 10 C jsme nebyli pripraveni a malem jsme za tech 2.5 hodiny cesty umrzli! Opet asijsky kontrast, venku dusno 33 C a v nasem vagonu 10 C, no pochopite to?

Dojeli jsme do Weligama kolem 19hod, do hotelu jsme si udelali 1.5km prochazku po meste, po ceste a po plazi. Ubytovali jsme se v malem hotylku u cesty, nebot na druhy den v 6hod rano jsem s holkama jela Tuk Tukem do pristavu Mirissa (deti jsme nechali v hotelu) a jely jsme na vylet na velryby a delfiny. 5 hodin na lodi, z moznych 70 mist nas tam bylo asi 30, takze jsme mely hodne prostoru, ranni cajicek, chlebova snidane a pak velke dva kusy melounu. Videly jsme par velryb, I kdyz byly daleko, par delfinu a jednu krasnou zelvicku. Deti uz na nas netrpelive cekaly v hotelu, samy si zasly na snidani, delaly si domaci ulohy a relaxovaly. Odpledne jsme se presunuli taxikem do Unawatuna (priblizovali jsme se smerem ke Colombu) do krasneho luxusniho hotelu Thaprobane Waves. Tam jsme vsak prijeli a nemeli me jmeno na seznamu prijizdejich hostu, kdyz jsem vsak zjistila, ze jsem omylem zamluvila dva hotely na stejnou noc (tu zitrejsi), tak me malem omyvaly. Zaplatila jsem extra sobotni noc v hotelu a rozhodli jsme se zustat dve noci, kdyz uz ta dalsi noc byla zaplacena. Stale cekam a doufam, jestli dostanu vracene penize za ten hotel, do ktereho jsme na druhy den nejely. Hotel byl vsak krasny, prostorny pokoj s balkonem, prirorda nadherna u kamenneho pobrezi, jakoby ve skale, vyborna a bohata snidane, bazen se slanou a se sladkou vodou, no comfort se vsim vsudy, no a WiFi! Tuk Tukem jsme kazde odpoledne jeli do Wijaya Beach, kde jsme se koupali se zelvama, houpali na lane, vevcereli vybornou pizzu a testoviny a pili koktejly a Kralovske kokose. Pondelni Poya den jsme si uzili u bazenu a ve 14hod jsme vyjeli smer Galle – nase posledni zastavka, Magda se tam strasne moc tesila, nebot jeji znami tam vlastni nejakou vilku a hodne o tom basnili. Bylo silene horko, slunce palilo jak blazen a I kdyz jsme poslaly nase zavazadla s kamoskou do Colomba, I pres to jsme byli po 30min chuze na slunci uplne vyrizeni a studeny drink nam v jedne z tamnejsich restauraci s nadhernym vyhledem na more bodl.  Galle je turisticke mesto s hradbama okolo mesta a s majakem uprostred. Plno restauraci a kavaren, ale nic zvlastniho. Ze jsme meli problem sehnat taxi diky tomu, ze se tam pred mesicem s ridicema Tuk tuku porvali, bych vam psat nemela, ale nakonec jsme se dostali do zelvickove farmy, kde jsme stravili vice jako hodinu s nadhernyma zviratkama, ktere si deti velice rychle oblibily. Taxika zpet do Colomba me sehnala pani sefova farmy, jeji bratranec zavolal kamosovi a ten mel syna, co nas odvezl ve skoro novem minibusku. Vypozorovala jsem tady na Sri lance, ze je to jak z toho filmu “Musime si pomahat”. Magda uz nedoufala, ze se dostaneme domu, ale ja jsem nezavahala ani jednou, vzdyt deti sli na druhy den do skoly.

Nase Skautska expedice byla uspesna, Magda si dovezla sloneckove kalhoty, videli jsme a zazili jsme spoustu peknych chvil, na ktere budeme dlouho vzpominat a ja jsem zjistila, ze nemam s nicim zadny problem, ze si poradim v kazde situaci – takova osobni charakteristika se neztrati. Ranni kavicka u more, kde slysite jenom vlny narazejici na balvany, vsak nemela chybu a stala za vsechen ten stres.