Steve napsal:

26. prosince jsme narazili na stejného leoparda * brzy po 14:00, takže jsme se rozhodli zustat na stejnem miste do 18:00 do zaviraci doby parku a vsadili jsme vsechno, ze uvidime vice nez jenom leziciho leparda. Buď budeme mit skvělý zážitek, nebo prostě krásné odpoledne v nádherné přírodě.

Našli jsme leoparda odpočívat na vrcholu jiné skály. Asi po půl hodině se rozhodl zkusit chytit buvolí tele, které odpočívalo se svými rodiči, přímo u našeho džípu v krovich. Celé stádo buvolů se vsak semklo, aby ho ochránilo, takže leopard selhal a vrátil se na skálu. Přesunuli jsme se na lepší misto mnohem blíže k leopardovi a vedeli jsme, ze kdyz vyckame, tak ho uvidime v akci. Po půl hodině leopard vstal a odesel za skalu, aby se prospal pod mangovým stromem, který zastiňoval část skály. Objeli jsme skalu, abychom se ujistili, ze tam opravdu je, videli jsme jenom jednu tlapu, vrátili jsme se zpět na své puvidni místo a čekali.

A čekali.

A čekali.

Po několika hodinách byl leopard vzhůru a opět jsme ho videli.

Zlata hodina pro fotografy (17,00-17.30), kdy slunce krasne osvetluje abychom viděli toto nádherné zvíře ještě blíže než včera na sotva 20 metrů na skále.

Po probuzení, které trvalo asi půl hodiny, se celé chování leoparda změnilo, když uvidělo buvolí tele stat na rovině pod skalou – nyní však jen s maminkou a tatinkem. Leopard mel zaostřene oči a zabijáckou tvář, jeho pronásledování (včetně hraní mrtveho, když si uvědomil, že si ho buvol  všiml) a taktika ochrany buvolů pro jejich mlade, včetně ústupu za široký rybník neznámé hloubky zastavit leoparda při závěrečném 75m sprintu po jinak otevřeném terénu.

Pravidla parku výslovně zakazují postavit dzip mezi útočníka a jeho kořist, tak jsme museli popojizdet, ale vždycky jsme byli na správném místě ve správný čas. Předposlední fotografie shrnuje pocit bezmocnosti buvolů a poslední se blíží téměř nevyhnutelnému.

Pochybujeme, že tele vidělo světlo druheho dne.