7. – 9. Duben 2023

V sedm hodin ráno jsme vyrazili do Gampahy, abychom vyzvedli Misovu kamaradku Thilini, a pak pokračovali do Wilpattu na víkend kempování a safari ve společnosti našich přátel Cecile, Thea a Evy. Cesta dlouhá přibližně 140 mil / 220 km, která trvala asi pět hodin jízdy. K

Když jsme dorazili do cíle a vystoupili do spalujícího vedra, ocenili jsme účinnou klimatizaci v aute, coz byl poslední takový luxus na 48 hodin. Sídlili jsme ve stanovém safari kempu, kde byly postele a stany pohodlné, jídlo chutné a služba ochotna, ale tohle nebyl pětihvězdičkový glamping, který jsme si předtím užili v kempu Jetwing Yala nebo Dolphin Beach.

Po horkém a prašném odpoledni ci dnu na safari (v patek odpoledne,  v sobotu cely den a v nedeli dopoledne) prisla příjemná chladná sprcha, převlečení a pohodlné křeslo ve vánku otevřeného společenského salonku byly perfektním způsobem relaxace. Steve si vzal láhev Pimms, která se velmi pěkně kombinovala s limonádou, plátky čínské bílé okurky a ledem! Byli jsme velmi překvapeni, když jsme zjistili relativní absenci jiných vozidel, zvláště když byl velikonoční víkend a turistický ruch se začíná zvedat. Pravdou však je, že návštěvníků bylo velmi málo a většinu času jsme trávili sami; jen příležitostný další džíp nebo krátké shromáždění půl tuctu z nich na společných místech, aby spatřili Leoparda nebo Lenochoda – dvě nejcennější zvirata. Komediálním momentem bylo pozorování těžce naloženého minivanu Toyota HiAce, jak se úplně zaboril do písku. Nechapeme, jak vubec bylo takove auto vpuštěno do rezervace. Náš řidič se ho pokusil vytáhnout, ale stahovací popruh z plátěného popruhu, který měli jako tažné lano, neustále praskalo a zkracovalo se! Nakonec je vytáhl jiný Jeep, pravděpodobně se silnějším tažným lanem. Neviděli jsme to, protože náš řidič byl frustrovaný jejich neschopností a nechal je na pospas osudu.

Neviděli jsme tolik divoké zvěře – jak zvířat, tak ptáků – jako Steve, když předtím navštívil Wilpattu, protože to bylo kvůli jinému ročnímu období. Přesto byla radost být v přírodě a zažít to, co jsme dělali s maminkou, než se vrátila domů do Čech. Na cestě měl poslední slovo buvol, který se odhodlaně postavil před další džíp a poté naše dva džípy za nimi, všechny se snažily dostat k východu o pár mil daleko včas! Nakonec to nechalo projet první džíp a pak nás zablokovalo, než jsme se dostali k vodní díře! Cesta zpět do Gampahy a Colomba byla dlouhá a tichá po vší energii, kterou jsme vynaložili, ale nemohli jsme si jinak užít příjemnější prodloužený víkend.