23. Prosinec – 27. Prosinec 2021

Tolik jsme se těšili na Vánoce s mojí maminkou a Nikolčinou rodinou, zvláště poté, co jsme se zotavili z Covidu a byli 3 týdny zavreni v našem bytě.

Zarezervovali jsme si luxusní hotelový resort Uga Bay na východním pobřeží Srí Lanky v Pasikudah na 4 noci, kde má být v tuto rocni dobu sice destivé období (a mene lidi), ale riskli jsme to, protoze jsme tam byli pred dvema lety a pocasi nam taly tenkrat vyslo. Vyslo i tentokrat, nekapla nam ani kapicka. 

Vyjeli jsme v 6hod rano 23. prosince s ridicem a velkou dodávkou a s jenom jednou zastávkou jsme dorazili do cíle těsně po 13:00, ideální čas na oběd. 7 hodin se dalo vydrzet a mamka to zvladla skvele. Nikolka s rodinou dorazila krátce po nás ještě týž den, byli totiz na několik dni ve vnitrozemi a v horach.

Byli jsme v krásné vile přímo na pláži, já a Steve v horním patře, mamka s dětmi pod námi a Nikolčina rodina v pokoji vedle nich.

Vzhledem k tomu, že jsme měli zaplacenou plnou penzi, dovolena byla hlavne o jídle, spánku, relaxu, užívat si pláže, bazénu a zeleně kolem, povídat si, smát se a být pospolu, poprve v zivote neco jineho. Slavit Vánoce v tropickém state bude pro každého Evropana vždy zvláštní, když nebudeme mít ty sve bundy, šály a rukavice, na které jsme zvyklí.

Neradi jsme se 27. prosince po snidani loucili, abych byla upřímna, strasne rychle to uteklo a zdalo se mi ta Vanocni dovolená příliš krátká. Mohli jsme zůstat ještě pár dní, ale jak se vsak říká, příliš mnoho dobrých věcí stejně není zdravé. 

Měli jsme opravdu výjimečné Vánoce, vlastně vzácné, s mojí maminkou, prateli a mojí rodinou na druhém konci světa, v plavkách kráčejících bosky po písku na Štědrý den – nezapomenutelný zazitek, na který budeme navždy vzpominat. Babicka uz planuje dalsi Vanoce s nama ve Sri Lance – bez shonu, bez zimy a bez starosti.