Patek 6. Srpen 2019

Misa: “Mami, byl jsem dneska u skolni sestricky. Byl jsem tam jedinny ze stedni skoly, ostanich 10 deti byli ze zakladky.”

Me: “Oh, a proc jsi tam byl?”

Misa: “Asi jsem mel upal! Pri rannim schromazdenim, kdy skola slavila 25 let, jsme byli misto v klimatizovane aule venku a na slunku jsme stali od 8-9.00. Jeste jsem stal u sklenenych dveri a to slunko se odrazelo. Nohy jsem mel jak zalatinu, bylo me horko a bolela me hlava. Rekl jsem to moji hodne anglictinarce, ta me posadila pod fen a dala mi napit vody, ale pak me odvedla k sestrcice.”

Me: “A co jsi delal u sestrciky a jak dluho jsi tam byl?”

Misa: “Rekla mi at si chvilku lehnu, ale ty decka chodili s takovyma banalitama a civeli na me, nemohl jsem relaxovat. Asi po hodine jsem vstal, rekl jsem ji, ze uz mi je lepe ze musim jit do Francouztiny, kdyz totiz zameskas latku, tak se to pak spatne dohani. Chtela abych jeste chvilku zustal, ale bylo mi lepe.”

V patek odpoledne byl ok, ale v sobotu odpoledne a vecer prospal a mel bolebrich. Nevim, jestli to nebyly opozdene priznaky uzehu/uppalu z patku, anebo fakt, ze jsme zase vstavali ve 4 hod abychom jeli na vikend 7 hodin autobusem do hor. Vsichni jsme byly hotovi, ale Misa to odnesl nejvice. Chudak dite.