Tuk tuk je tříkolové vozidlo, které má jméno podle zvuku, který vydává jeho dvoupistovy motor. V Colombu jich jsou tisíce, na ceste anebo zaparkovaných na ulici, na rozích ulic, na parkovistich, u obchodu, u firem, no proste všude. Většina z nich jsou ošuntělá a stará, vetsinou zelené, černé, modré nebo červené. Jde v podstatě o tříkolku s plátnem a se sedadly.

Postupne se seznamujeme s řidiči tuk tuků, kteří obvykle parkují pred našim bytovym komplexem a uz jsme je nescetnekrat využili. Pokud nejdete jen 400-500 metrů, je lepsi si vzít taxi nebo tuk tuk. Je to velmi rychlý a levný způsob cestování (mezi 30-150Kc za jednu cestu). Když se podíváte na obrázek, vidite, ze jsou docela malé, ale vleze se do nej čtyrčlenna rodina (i když jsme namackani a Emka sedí na klíně), vleze se tam s nama nakup a dokonce i bedna piva nebo žehlicí prkno.

Jste jako v otevřeném autě, pokud prší a plast na boku dobře netěsní, budete mokri (ale brzy uschnete!), pokud je horko, budete zpoceni a lepkavi. Vdechujete všechny ty výpary ostatních vozidel na silnici (Emilka vždycky křičí: „Zatajte dech!“ kdyz vidi kouř velkého nákladního vozu), ale vánek, když jedete, je velmi příjemný. Jste 100% vystavena cemukoliv, takže pokud dojde k nehodě, nemate žádnou ochranu.

Jsou vsak malé a flexibilní s fantastickým manevrovanim v provozu, jízdy jsou děsivé, dobrodružné, zábavné, vzrušující. Nikdy nevíte, jestli se dostanete tam, kam chcete jet, protože řidiči kývnou hlavou na cokoli, co říkáte: „Ano pane, ano pane!“ a většina z nich nemluví anglicky. Propletaji se mezi ostatníma autama s jenom centimetrama od sebe, nemáte čas si vseho kolem vas vsimnout, proto každá jízda je jedinečná.

Cestujeme takhle denne, nakupovat, vecer na veceri do restauraci, jezdime tak do skoly ci ze skoly – dokážete si představit, všichni ostatní žáci prijizdi a odjizdi ve velkých drahých autech s vytónovanými okny, jako jsou Audi, Mercedes, Honda, Suzuki, a já přijedu se svými dětmi v tuk tuku – no uzasne!! Zkušenosti, na které nikdy nezapomeneme a budeme se tomu vzdycky smat, kdyz si na to vzponeme.