Středa 17. listopadu 2021

Dneska byl jeden z nejšťastnejsich dnu meho zivota. Nikdy jsme si nemysleli, ze tento den prijde.

Moje maminka se odvážila a vydala se na svou vůbec první cestu mimo Evropu a cestovala na Srí Lanku přes Katar. Neuveritelne. 

Abych to zkratila – vsechno se stalo velice narychlo, od rozhodnuti po prilet asi tyden. Měla 48 hodin na to, aby se rozhodla, že se přidá k našim rodinným kamaradům, kteří přijeli na Srí Lanku na 2 měsíce, misto toho, aby jeli do USA, jak puvodne planovali. Souhlasila. Vše pro ni bylo zorganizováno, stačilo sbalit 25kg kufr, nakoupit Ceské dobrotky, zajistit si zásobu léků na 2 měsíce, podstoupit předodletovou PCR a užít si cestu. Tak se taky stalo. Martin s Nikolkou se o vsechno postarali, tyden jsme to vsechno zarizovali a organizovali. 

Kdyz jsme je vsichni vyzvedavali na letisti, byla jsem na ni nesmírně hrda, za její odvahu a za jeji odhodlání. Když dorazili, byla ze všech nejenergičtější; adrenalin dělá s naším tělem divy.

Dali jsme jí čas, aby si odpočinula a usadila se, a i když nebudeme chodit po pamatkach a ukazovat ji okoli, skutečnost, že je s námi a relaxuje na balkóně, dívá se na vlny Indickeho ocenu, je úžasná. Snili jsme o tomto dni každý den našeho pobytu na Srí Lance vice jak dva roky. Některé sny se plní, vidite.

Nikolka s rodinou jeli za dva dny do Galle na jihu, kde bydli v pronajatem apartmanu v nove postavenem complexu, kde maji bazen, posilovnu a i maly obchudek. No co jim chybi – udelaji si 2 mesice dlouhy vikend pospolu. 

Nase, vždy milá a ohleduplna kamarádka Mala nás opět překvapila, kdyz ji poslala krásnou kyticí lilií na uvitanou.

Steve byl velice šťastný, kdyz mě a moji maminku videl v kuchyni, citi se tam jak ryba ve vode.