Ctvrtek 8. Rijen 2020

„Než půjdeme nakoupit pro kamosky v karantene, vezmu tě ven. Obleč si šaty.“ To byla zpráva od kamosky Jo na mobilu. „Doufám, že jsi nesnídala!“ byla její uvítaci věta dneska rano.

Vzala mě na klidné místecko, do Uga residencies, kousek od našeho domu. Je to jeden z jejích mist, kam rada chodi, klidný a stylový, ani nevíte, že jste uprostřed města se stavbou všude kolem vás.

„Dneska te zvu. Musíme si dělat takovéto male radosti, clovek neví, jak dlouho budeme moci. Pro případ, že bude vyhlasen dalšího zakaz vychazeni, protože případy Covid-19 na Srí Lance najednou vzrostly.“ pokracuje. Na to clovek nema co rict a jenom souhlasit. Lahodná kávicka a jedna z vybornych  snídaní, které jsem posledni dobou měla. Prijemny rozhovor v tak krásném prostředí, opravdu úžasné překvapení, kterého si budu vážit. Cítím se na privilegovane pozici, že se mi dostava takové příležitosti. Deti jsem nechala doma na pocitaci, maji prazdniny.