patek – Nedele 12. – 14. 6 2020

V pondeli 8.6 zrusili zakazy castovani mezi okrskami a mesty a tak jsme vyuzili prilezitosti a naplanovali si, ze na vikend pojedeme ke kamosovi Pavlovi do jeho primorske vilky v Galle (148km od Colomba), ve ktere travil sam cele 3 mesice po dobu zakazu vychazeni.

Byl to prijemny pocit, na ktery jsme cekali skoro 12 tydnu, byt zase volny a cestovat si kam chceme a kdy chceme, bez toho, aby nas zastavovala policie anebo vojenska sluzba.

Dojeli jsme v patek vecer, stavili jsme se na veceri v jeho oblibene Indicke restauraci “India Hut” (prevzali nazev z Pizza Hut) a ve tme pod hvezdama jsme se jeste stihli vykoupat v bazenu u vilky, nez jsme sli spat.

Sobotu jsme travili relaxem na zahrade, snidane, kavicka ci obed v bazenu nemel chybu, a pohoda v kresilku ci v sitove houpacce s vyhledem na more byla idylicka. Opdoledne jsme sli do nasi oblibene Wyjea beach, ale tentokrat tam zelvicky s nama neplavaly, pizza z pizza krbu byla vsak vynikajici.

Nedele nam zacala opet s kavickou v bazenu a na snidani jsme si zajeli do Pavlova oblibeneho hotelu Jetwing Lighthouse. Tam nam sice nabizeli uz obedove menu (bylo 12.30), ale kdyz jsme se zeptali, tak pan kuchar souhlasil a uvaril nam snidani na vidlicku, ktera nemela chybu – vajicka, parecky, slaninu, grilovane rajcatka a hribky, fazole v rajcatove omacce, housky, no uzasne.

Byli jsme se podivat v Pavlove Jungle house, ktery mu ted hlida jedna rodina. Je to ridic tuk tuku se zenou a trema detma, ktereho potkal asi pred rokem a vytvorili si velice pratelsky a duveryhodny vztah. Nabidl mu, ze kdyz ted nejsou turisti, tak at tam bydli a stara se o to, velkoryse gesto a rodina je vdecna, ze maji prilezitost zit v krasnem dome. Jungle house se nachazi na kopci, opravdu v jungli, se zviratama mezi vegetaci, ktera je uplne vsude. Idykla ale trosku jina nez u more.

Opoledne jsme zase v bazenku u vilky stravili prijemne chvilky – no komu by se nelibilo popijet kavicku a byt po pas ve vode v bazene, s vyhledem na more, poslouchat jeho vlny jak narazi na pevninu a prijimat jeho energii?

Vsechno pekne vsak jednou konci a tak jsme se sbalili, na zpatecni ceste zastavili u poulicniho prodejce a nakoupili na tyden zasoby ovoce, hlavne Rambutan (ovoce vypadajici jako kastanova slupka a uvnitr je bile duzinove ovoce s peckou – vynikajici). Vraceli jsme se zpet do toho spinaveho a hlucneho velkomesta Colomba – obrovsky rozdil mezi klidnou zahradou u more a balkonu v 17tem patre velkomesta.

Muj vikend byl presne takovy, o jakem jsem snila celych 12 tydnu v zakazu vychazeni kvuli koronovirusu. Moc radi bychom se do vilky jeste nekdy podivali, neni nic prijemnejsiho, nez se probouzet s vychazejicim sluncem a s vyhledem na more. I ty otravne muchy a miliony mravencu preziju, kdyz vim ze budu dychat cisty morsky vzduch.