28.-30.Prosinec 2022

Po zastávce na sloni safari jsme v půl šesté odpoledne dorazili do hotelu Jetwing Lake. Nachází se v džungli, tento hotel jsme si užili dříve a věděli jsme, že by to bylo ideální místo k pobytu v polovine cesty, prostorné a pohodlné pokoje, pozorný personál, vynikající jídlo, 72metrový bazén a dobře vybavená posilovna pro kluky, v dosahu Sigiriya a přilehlé skály Pidurangala.

Rozhodli jsme se, že se nepřipojíme k Davidovi, Georgeovi a Anně na výstup Sigiriya, který jsme už několikrát absolvovali, a tak jsme místo toho odpočívali v hotelu. Když odešli před 6:00 svítáním, neverili jsme vlastnim ocim, kdyz uz byli zpět v hotelu a zastihli nas na snídani  a užili si tak líný den s nama u bazénu!

Večer jsme vsichni vylezli/vystoupili na skálu Pidurangala s výhledem na Sigiriya akorat před západem slunce. Cestou autobusem jsme zastavili, abychom si koupili čerstve kokosove ořechy, ktere jsme si pak vychutnali na vrcholu; těžké to nosit 7 kokosu, ale tak osvěžující, to stalo za to.

Bylo to kouzelné, i když rušnější než dříve, když se turisté vracejí, a proto je tato atrakce v průvodcích „nutná“. Steve vyrazil rychlým tempem do strmého stoupání pred nama, aby se ujistil, že stihne včas zapad slunce vyfotit jeste za světla, s těžkým batohem plným fotoaparátů a objektivů na zádech. Poslední část byla náročná, protože zahrnuje prodirání se přes balvany, často na římsách, kde by batoh způsoboval nerovnováhu, takže je potřeba ho sundat a opatrně projít. Naštěstí někteří další horolezci dokázali pomoci a on to stihl včas – i když trochu zpocený, jak vidíte na fotkach! Poté, co předtím strávil 90 minut v hotelové posilovně, to byla další fyzicka zatez. 

Sestoupit dolů, bylo horzi než jít nahoru, protože už byla úplná tma. Bylo tam jedno osamocené světlo, které napůl osvětlovalo počáteční cast přes balvany, ale potom už to bylo jen světlo baterky mobilního telefonu, které nás navedlo na někdy záludnou, ale obvykle strmou cestu dolů; skaly všude kolem a nebylo se čeho chytit, abychom se kdyz tak chytili pred zakopnutím nebo pádem.

Babicku jsme usadili u chramu dole s kokosem v ruce a cekala na nas, az se vratime. Byla rada, ze s nama jela, pry videla spoustu zvlastnich lidi. 

Zabavili jsme se pozorováním hoteloveho zahradníka, ktery měl k sekání obrovskou plochu trávy – asi jako několika fotbalových hřišť – ale dostal k tomu domácí 14″ (35cm) sekačku na trávu!  Aby to nebylo málo, sekacka byla elektrický s kilometry dlouhého kabelu, který musel pořád přehazovat. Pravděpodobně bude začítat znovu na zacatku, jakmile praci dokonci o několik dní později. Podívejte se na první obrázek níže a uvidíte ho vlevo od středu – ale na záběru je jen část trávy.

Po druhe noci straveneho v hotelu jsme se vydali do Nuwara Eliya, cestou jsme si prohlédli továrnu na čaj Blue Field, stejně jako dobry šálek caje a působivé vodopády Ramboda. David a Anna s Georgem koupili kazdy velkeho dřevěneho slona. Dalsi vzpomínka na dovolenou.