Rijen 2020

Maminka číslo devět je kamoska maminky číslo 6. Prijemná Srílanská žena se silnou vůlí, která jako mladá přišla o maminku, byla poslána do internátní školy do Anglie a zůstala tam, dokud nedokončila univerzitu. Vrátila se na Srí Lanku, aby zacala podnikat, postavila hotel a prodala ho s dobrou pověstí 2 dny před Velikonočním teroristickym utokem v roce 2019. Před 22 měsíci se provdala za politika a hned otehotnela. Z klinických důvodů ji porod vyvolavali  a ona porodila prvniho hlapecka císařským řezem. Cítila vsak, že do toho byla trochu zatlačena, a souhlasila s tím, protože pry nechtela nechat všechny rodinné příbuzné čekat v čekárně dlouhou dobu.

Kontaktova la mě az ve 34. týdnu a krátce nato jsem se s ní setkala, v den, kdy se chystala s jejím konzultantem projednavat a plánovat porod. Vysvětlila jsem ji, jak fungují porodní hormony, jak její tělo pracuje na konci těhotenství při přípravě na porod, proč jí vyvolavani trvalo déle a proč asi skončila na operacním sale. Byla vděčná za informace a vybavena několika informacemi a plany na její nadcházející porod v naději na normální porod, si šla promluvit se svým konzultantem. Nebudete překvapeni, že s jejím přístupem doktor vůbec nesouhlasil a spise ji jeho pristupem natolik vyděsil a snazil se ji změnit názor, že se v autě na cestě domu rozplakala. Ona vsak vyhledala jineho doktora a chtela druhý názor odbornika a zjistila, že neni žádný klinický důvod, proč by se nemohla pokusit o vaginální porod po císařském řezu. Řekla mi: „Pokud mam mít šanci na normální porod, musím tě mít u sebe.“ Byla jsem odhodlána ji podporit, věděla jsem, že by pravděpodobně skončila s dalším císařským řezem, pokud nebude mít u sebe podporu.

Jak dny, týdny ubíhaly, jeji lékař se čím dál více smiroval s jejím přáním rodit normalne. V den, kdy ji spontánně ve 15.00 hodin praskla voda, bylo to 6 dní poté, co byl v našem bytovém domě identifikován pozitivní případ Covid, a nemocnice mi řekla, ze musim mit negativní test PCR, pokud se o ni chci postarat. Jelikoz jeji porod postupoval docela rychle (věděla jsem, že to tak bude), nebyla jsem schopna ten test provést včas, tudiz jsem nemohla byt s ni u porodu. Byla jsem z te situace velice smutna, že jsem ji zklamala a nemohla jsem byt s ni, ale bylo to mimo moji kontrolu.

Jedinne co jsem mohla udelat, bylo ji nechavat povzbudivé hlasové zprávy na mobilu a verit, ze to zvladne. Nemohla jsem ani spát.  Její manžel mi před půlnocí poslal zprávu, že se doktorovi nelibi srdeční ozvy dítěte a ze jedou na cisarsky rez. 

Když jsem s ní na druhy den mluvila, byla velmi spokojená s péčí, které se jí dostalo, a řekla, že pan doktor pro ni udělal vše, co bylo v jeho silách, aby dosáhla normálního porodu. To je hlavní věc a jsem za to rada, ze to tak citi. Následující den měla velké bolesti, ale museli to zvládnout dobře s léky proti bolesti, protože ji propustili z porodnice domu 2. den, ani ne 48 hodin po operaci. Baby Revaan si vede dobře a navzdory tomu, že se tatínek po týdnu doma vrátil do práce, maminka to zvládá v pohodě. Má doma skvělou podporu se dvěma chůvami, kuchařkou, uklízečkou a zahradníkem.