V rijnu 2019 me kontaktovala jedna pani, ve 32tydnu tehotna s prvnim miminkem, jestli bych ji nedelala Dulu. Mela velice spatne zkusenosti s doktorem (ve Sri Lance je zdravotnictvi soukrome, kazda tehotna zena je pod vedenim gynekologa, jako v Cechach a vsechno se plati, ale vetsinou to hradi jejich soukrome pojisteni). Na prvnim setkani s ni a s s manzelem jsem jim vysvetlila, ze Dulu ji delat nemuzu, ale ze ji muzu poradit, podporit, pripravit k porodu a u porodu ji delat druheho partnera. A tak jsme se parkrat setkaly, ja ji dala individualni kurzy pripravy na rodicovstvi, probiraly jsme spolu pres Whats app ruzne problemy a radila jsem ji jake jsou jeji moznosti. Snazila jsem se ji podporovat a verit v normalni tehotenstvi a v normalni porod. Tady na Sri Lance vyvolavaji porod uz ve 41tydnu a doktorka to tak chtela udelat, v UK se klidne ceka do 41+6tydnu. Od 40teho tydne jsem ji co druhy den davala masaz se salveji, snazila jsem se ji uklidnit a verit ve sve telo a byt trpeliva.

Predstavte si, ona si verila a rozrodila se v 6hod rano v den vyvolani porodu ve 41+6tydnu.   Cely den to zvladla doma s manzelem, v 18hod jsme se sesli v porodnici a ve 2 hodiny rano 24. 1 2020 se ji narodila krasna holcicka Sophie. Byla jsem s ni celou noc, no uzasne, takovou odhodlanost a zenskou silu jsem uz dlouho nevidela, anebo jsem to uz zapomela, kdyz nejsem v praci pres 6 mesicu. Navstivila jsme je na poporodnim oddeleni nez sli domu a pak s detma doma, jak to suprove zvladali a mala krasne roste. Ted se zakazem vychazek a s coronovirusem je zivot velice nejisty, ale vim, ze se za nema zase pojedeme podivat. Ja za maloskou a deti za psem Seberusem, ktery je uzasny.