Rijen 2020

Maminku číslo 12 jsem potkala na začátku července, když byla ve 24. týdnu těhotenství se svým druhým chlapeckem, a  vídaly jsme se každé 4 týdny. Nediskutovaly jsme jenom o těhotenství, ale o životě obecně, protože Covid na ni velmi spatne pusobil. Změna zaměstnání, pobyt na Srí Lance, prace jejího manžela mela skoncit v listopadu, mela strach jak ovlivní Covid praktičnost porodu, obrovské riziko převozu do vládní nemocnice pokud bude mit pozitovni testy na covid, co kdyz zase dojde k úplnému zakazu vychazeni, jak se bude cestovat, jak se k ní dostane její chůva pro syna, jak se k ní dostanu ja, musim mit předem udelane testy PCR a vysledek musi byt negativni, abych ji mohla doprovazet k porodu.  Bylo tolik otázek, na které nebylo možné odpovědět predem.

Jak se situace zhoršovala, více se uvolňovala a uvědomovala si, že se s tím nedá nic dělat, musíme se jen modlit, aby vše dobře dopadlo. Rozhodla se rodit v jedné z menších soukromých porodnic s krásnými pozemky a nízkými budovami – vypadalo to jako velký dům s krásnou zahradou. Miminko prenasela po terminu a když opravdu došlo k dalšímu zakazu vychazeni na cely tyden, její manžel pronajal byt poblíž jejich bytu a ja a  jejich chůva jsme se tam prestehovaly, abychom byly po ruce.

Po první noci jsem si udelala pohodovy den, měli jsme společnou večeři, dala jsem jí masáž nohou a povídaly jsme si před spaním. Věřili by jste, že ten vecer zacala rodit!  Myslím, že úplněk s tím měl něco společného. Jeli jsme s jejich řidičem, ktery mel povoleni jezdit i behem zákazu vycházení, do nemocnice, kde jsme strávili noc, moc se toho nedělo. Nějak jsme to vsichni tři v jedne místnosti zvladli, střídala jsem se s jejim manželem na náhradní posteli. Celou noc mela mirne bolesti každých 10 minut a byla schopna mezi nimi odpočívat. Chodila na procházky se svým manželem do areálu a snažila se cítit tu sílu úplňku. Dala si snídani (pikantní omeletu!), teplou sprchu, pospavala, zdravý oběd (salát a grilované kuře) na malé hezké verandě, voda jí praskla ve 12.30, ve 13.10 ji odvezli na porodní sál a ve 13.30 se narodil zdravy chlapeček Vytia. Porod vypadal tak snadny, bez jakekoliv úlevy od bolesti, bez jedinne hlasky, paní doktorka to zvládla tak akorat. Proste hvězda dne. Bylo to přesně tak, jak si představovala.

Vratila se s miminkem na pokoji behem dvou hodin a ja jsem byla na ni strasne pyšna. Nechala jsem je v soukromí a požádala jsem ridice, aby mě odvedl zpět. Následujícího dne je pustili z porodnice domu, kde je cekal bratr Sasha, ktery je přivítal s velkým plakátem pro bratříčka.

Další rodina se narodila uprostřed pandemie COVID-19.  No není to úžasné, že se děti rodí navzdory tomu, že svět je vzhůru nohama!?