Středa 30. červen – sobota 3. červenec 2021

Po šesti týdnech náš čas v Krnově skončil a my jsme se opět rozloučili se svými přáteli a rodinou.Nesnáším loučení.Ve středu jsme se rozloučili se sestřenicí Jaruškou a jejími dětmi poté, co Emilka měla místo nich přenocování.

Večer jsme měli krásnou večeři s Nikolkou, Martinem a Adamkem v jejich domě a my tři jsme se ponořili do jejich teplé vířivky o teplotě 37,2 ° C, kterou jsme doplnili.Ve čtvrtek jsme měli dopoledne předcestovní PCR a cestou domů jsme se rozloučili s rodinami Hradilovi (Magda, Jarek, Oliver a Tamarka), kteří byli naším hlavním zdrojem aktivit, teplé oblečení pro děti, příležitostné taxi služby a lahodné cappuccina pro mě. Setkali jsme se s některými z mých přátel na gymnáziu v kavárně ve městě (uvědomil jsem si, že oslavujeme 30 let od maturity) a večer jsme navštívili dům mého bratra a jeho krásnou zahradu, jedli grilované brambory a klobásy, sklízeli čerstvý zahradní zelený hrášek a trávení posledních chvil s bratranci, tetou a strýcem.Poslední 4 dny jsem se pomalu balil a snažil jsem se rovnoměrně rozložit váhu.

Neuspěl jsem, protože naše kufry byly 20 kg, 22 kg a 33 kg – každý kufr může mít pouze 23 kg nebo 23 kg v každém jazyce ruky. Mým plánem bylo znovu zabalit v pražském letištním hotelu na poslední chvíli.V pátek v 6.45 ráno nás vyzvedl můj bratr (ano, 33kg kufr byl docela těžký na zvedání!) A s maminkou na sedadle spolujezdce jsme jeli do Ostravy Svinov, abychom stihli rychlý vlak do Prahy.

Měli jsme emocionální sbohem, což nenávidím, zvlášť když jsem nevěděl, kdy uvidím svou mumii. Doufali jsme, že s námi nějakou dobu pojede do Velké Británie, ale cítí, že její zdraví a neustálé bolesti jí to nedovolují. Cesta vlakem byla snadná, jen 10 minut zpoždění.

Misa a Emilka si pochutnávali na závitcích se šunkou a kuřecími řízky, které pro ně smála jejich milá babička, a já jsem si dal kávu a můj obvyklý jogurt s ovocem. Jakmile jsme byli v Praze, pomalu jsme nějakým způsobem táhli těžké kufry na zastávku expresního letištního autobusu a s využitím mého posledního kreditu 2,50 kb MBB jsem kontaktoval hotel na letišti a požádal recepční o kyvadlový autobus z letištní stanice, který přišel za 10 minut .Jednou jsme měli oběd v našem pokoji v Holiday Inn (další rohlíky a řízky) a jak pršelo, ochladili jsme se a čekali, až zmizí mraky.Do 16 hodin déšť ustal a my jsme mohli podniknout malý poznávací výlet do města – Charlův most, Staré náměstí s orlojem a Václavské náměstí bylo třeba vidět. Děti měly k večeři McDonald’s (litovali toho rozhodnutí, jakmile ho snědli) a český trdelník, já jsem měl nudlovou polévku a kávu s jablečným závinem – tato kombinace nikdy nezklame.

Noc v hotelu byla neklidná, 2hodinová snídaně s mojí kamarádkou Evou, známou z doby před mou svatbou při práci v Praze, byla příjemným zakončením našeho pobytu v České republice. S lehkostí se mi podařilo přebalit naše 3 kufry s hmotností 20 kg, 23,8 kg a 22 kg, ale dětské batohy byly po 10 kg plné bot a notebooků. Kyvadlový autobus se vydal na letiště plné turistů. Byli jsme jedni z prvních ve frontě na let společnosti British Airways a museli jsme se protáhnout pasovou kontrolou, která nebyla schopna udržet sociální distancování, přestože jsme informovali policistu, aby to vyřešil.

Bezcelně jsem si koupil tolik potřebný parfém a šel jsem si sednout k bráně B2. Seděli jsme v řadě 9 v téměř plném letadle a nastupování a vykládání bylo v té době velmi civilizované 5 řadami, lidé překvapivě sledovali oznámení a byli s úctou. Let byl jen 1,5 hodiny se zadním větrem. Na terminálu 5 Heathrow jsme nějak skončili čistým štěstím v krátké frontě na pasovou kontrolu s velmi příjemným mužem, který s námi jednal, kufry byly na opasku a děti je položily na vozík, když jsem použil toaletu a v žádném okamžiku jsme se mazlili s otcem, Steve na nás čekal.

Velké cappuccino Costa Coffee bylo hned zakoupeno a jeli jsme do první dálniční služby pro Steva, abychom pro tři z nich koupili sendviče a brambůrky – anglický kancelářský oběd.Byl to velmi podivný pocit a všichni tři jsme souhlasili, že jsme měli pocit, že jsme v Anglii neseděli ve svém autě jako věky. Vzali jsme to přes Ettington a chlapci naskočili na Horneta a jeli do Cheltenhamu, který řídil auto s Emi, do našeho karanténního malého 3pokojového bytu pronajatého od Stevovy tety.Vítejte zpět ve Velké Británii. Vítej doma. Opravdu velmi neskutečný pocit.