Nedele 19. Cervenec 2020

Steve napsal: 

V neděli rano jsme chteli s Rencou zdolat druhou nejvetsi skalu Sri Lanky  – Pidurangala a vidět Sigiriya hned po východu slunce. Původne jsme chteli videt cely východ slunce, ale to by znamenalo splhani ve tmě, coz bylo vzhledem k neznámému strmému a skalnatému terénu a přítomnosti jedovatých hadů, ale take kvůli silnému dešti během noci, čímž se povrch stává kluzkým, nezodpovedne a riskantni. Když se Sung v 5.30 rano připojil k nám a čtyři děti jsme nechali spat, zacali jsme stoupání v rannim polosvětle, doprovázené čtyřmi psy, kteří nás nechali o samotě, ale zdánlivě chtěli, aby nám dali vědět, že vědí, jak se to dela!! Zpočátku jsme sli po strmých kamenných schodech a nezpevněném chodníku mezi stromy, ale najednou jsme se ocitli mezi velkymi balvany v otevrenem prostoru. Uz jsme pod nohy videli, nebot slunce právě vyšplhalo nad obzor.

Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl poškodit muj maly kapesni fotak (jeste ze jsem nechal muj velky 7kg fotak v batohu v hotelu!) posledni velky balvan byl nad me sily, nebot nejsem flexibilni a nemohl jsem se na nej vysplhat. Renca a Sung už byli nahoře, takže když jsem vyfotil tu krasnou fotografii (nahore), myslel jsem si, ze to je vse, co dneska vyfotim. Sung vsak sestoupil zpatky a pomohl me zezadu pridrzet a ja jsem mohl na ten velky balvan vylezt! Páni – jak nádherný pohled na me cekal Sigiriya v oranzovem svetle ranniho slunce.

Byli jsme radi, ze jsme si privstali. Psy zustali s nama, opici rodina na strome snidaly bobule ze stromových kosatych korun, no krasa. Ticho, které se misilo s ptačím zpěvem.

Unaveni, spoceni, mokri, spinavi, ale plni zazitku jsme dojeli do hotelu v 8.30, akorat na snidani na vidlicku s detma. Verte, napred nasledovala studena sprcha. Perfektní začátek dne.