Patek 1. Cervenec – Utery 5. Cervenec 2022

Steve napsal: Mám to štěstí, že Emilka, Míša i Renca radi sedi za mnou na mých motorkách, ale je to Míša, kdo se ztotoznil s myšlenkou jet se mnou do Rencineho rodného města Krnova v Česke republice, kterou jsem v létě 2018 jel se dvema kamosama. V listopadu toho roku se on, já a babička Susan vypravili na Motoshow na Národní výstaviště, abychom si nejen užili pěkný den, ale abychom mu koupili kompletní sadu motorkového vybavení jako vánoční dárek.

Příprava a přesun na Srí Lanku na začátku srpna 2019 však zbrzdil nase plany, i když v květnu jsme společně absolvovali báječné turné po severní Francii jako zahřivaci kolo. Každý den v určitou chvíli pršelo, často silně a někdy celý den, ale to nezkazilo zážitek ani zábavu, kterou jsme si spolu užili. Fotografie označená Aire de Translay Ouest v předchozím příspěvku je z posledního dne této cesty.

Přestože jsme se loni takto vrátili na školní prázdniny do Evropy, Covid se postavil do cesty jakýmkoli rozumným plánům na vyjížďku do Krnova – ale letos to vypadalo, že by to mohlo vyjít. Podle toho jsme plánovali a tento blog píšu jiz z Krnova v předvečer naší cesty zpět do Anglie.

Jak bylo zmíněno v blogovém příspěvku o naší cestě do Anglie 18teho Cervna, plány zahrnovaly zastávku v obchode Infinity Motorcycles ve Wallingfordu na naší cestě z Heathrow do Long Compton, po předchozím telefonátu ze Srí Lanky, abychom si ověřili možnosti na skladě; vzhledem k tomu, že Misa od Vánoc 2018 dalece přerostl svou Vanocni motorkovou soupravu, věděl jsem, že pokud bude se mnou jezdit, čeká mě vyprázdnění peněženky a že s jeho brigadou, které začína od pondělí na tri dny, musím jednat rychle.

Měli jsme štěstí, Míša hrdě odcházel z obchodu s novou kompletní výbavou od hlavy až k patě, já s novou helmou a s bezdrátovým interkomem Cardo, který se už osvědčil, že stojí za každou utracenou korunu; spojuje nás křišťálově čistou řečí, Míša si pousti hudbu ze sveho telefonu, aniž by to rušilo mé soustředění, a já slysim pokyny navigace z mého telefonu v držáku na řídítkách. Odstranilo to veškere problemy mého předchozího kabelového systému, zvláště když nemusim vyndavat zavazadla, vyjímat sedadlo, vytahovat nebo ukládat kabely. Výdrž baterie me také prekvapila, systém na konci našeho desetihodinového posledního úseku stále fungoval perfektně.

Ukázalo se, že je to úžasný výlet a příležitost užít si společnou jízdu, Misa mě prekvapil svou vyspělostí a bdělostí po celou dobu na motorce; byla to naprostá radost ho mit za sebou, ať už jsme se pomalu prodírali dopravou, plynule si užívali zatáček anebo jsme křižovali po silnicích, po dálnicích, nebo rychlou jizdu na neomezených úsecích v Německu. Na rovinu, bezpečnost byla na prvním místě, ale jeli jsme daleko rychleji nez povolena rychlost v Anglii, kde bych se mohl dostat do vezení.

V pátek 1. července jsem pracoval až do poslední chvíle, ale s motorkou jiz pripravenou z predesleho dne, jsem zavřel víko notebooku, vychutnal si rodinnou večeři a v 19:05 vyrazil s Misou směrem do penzionu poblíž Ashfordu u hranic.

Sobotní ranní výjezd Eurotunelu a následna cesta bylo to to jednodušší. Bylo to těsně před tankováním u Cobham Services na M25, když jsem se zeptal Misi: “Mas ten batoh s mým notebookem?” a on odpovedel: “Err, nemam tatko!“. Zavolal jsem Renci, ktera mi potvrdila, že zůstal doma a priveze ho, až přeleti s Emilkou – takže jsem byl opravdu odrezan od internetu a od prace. Notebook jsem potřeboval az v Krnově, protože jsem měl pracovat – včetně odletu zpět do Frankfurtu na schůzku se zákazníkem v pondělí po příletu – ale byla to opravdová pohodka, být jen se svým klukem, motorkou, a společnymi vzpomínkami, bez laptopu!

Do penzionu obklopeného krasnou krajinou jsme dorazili asi ve 22 hodin, zrovna když se uz davno setmelo, a po nočním hlubokém spánku se probudili do co Misa popsal jako obrazek z pocitace na desktopu – pole a modrá obloha. Krásná indikace počasí, která by mela následovat – téměř, ale ne tak docela, až do konce cesty. Fronta na odbavení v Eurotunelu nebyla tak dlouhá, jak by mohla být, a ocitli jsme se v drivejsim vlaku, nez kteý jsem si zarezervoval. Skvělé, protože to nas zbavilo casoveho tlaku naší cesty do našeho hotelu v Ottignies-Louvain-la-Neuve v Belgii, kde jsme vyložili zavazadla, než jsme pokračovali na návštěvu naší rodinne kamarádky Loulou. Žije v útulném studiovém bytě v domě ve staré vesnici Corroy-le-Grand a vždy ji rádi navštěvujeme – nejen proto, že ji mame radi, ale také proto, že jsem koncem léta 1999 pozadal Rencu o jeji ruku prave v jejim studiu. Šťastné dny tehdy, stejně jako nyní. Misa po několika porcich belgických ovocných koláčů padl na pohovku a poradne se vyspal.

Neděle 3. cervence jsme odjeli uz v 7 hodin ráno a radost z jízdy přes Ardeny a dále do Eiffel Montains na zastávku na závodním okruhu Nürburgring Nordschleife. Jaká nadhera. Míle za mílí pod modrou oblohou přes nádhernou krajinu, do kopce a dolů, prudké zatáčky, úzké zatáčky, siroke zatáčky – a po celou cestu žádný provoz. Rychlostní limit ve všech městech a vesnicích byl přísně dodržován, ale i tak jsme dorazili mnohem rychleji, než Mapy Google uváděly, kdybychom jeli po dálnici. Bez námahy rychlý, ostrý a vyrovnaný, přesto pohodlně tlumený, bylo těžké uvěřit, že 24 let stara motorka poskytuje takove potěšení. Po opuštění Nürburgringu jsme jeli do Kelkheim-im-Taunus a užili si super odpoledne s mým Německým přítelem, kterého jsem nikdy předtím nepotkal, Stephanem a jeho ženou a malým synem. Díky společné práci jsme se stali dobrými přáteli, on v Singapuru a já v Colombu, ale když Covid přerušil cestování, byla oboustranná radost se konečně osobně setkat. Jsme “benzinoví kolegové”, takže příležitost projet se po dálnici a cross-country v pěti stech koních jeho Porsche 911 GT3 jsem nemohl odmítnout. Čtyřlitrový plochý šestiválec točící se na 9 000 ot./min. Opojné – a posilující důvod, proč jsem toužil vlastnit jeden od doby, kdy byl model uveden na trh. Svět se rychle mění na elektřinu, ale emoce takového spalovacího motoru nemůžete porazit.

V pondělí 4teho Cervence jsme udělali 90 minut jízdy do Speyeru a skoro celý den jsme byli v technickém muzeu, což je sesterské místo Sinsheimu, které jsme navštívili jako rodina před deseti lety. Sinsheim má Air France Concorde a ruský ekvivalent v Aeroflotu Tupolev 144 na střeše, zatímco Speyer má Lufthansa Boeing 747 namontovaný jakoby v letu na 20metrovém lešení. Speyerské muzeum také hostí jediný ruský raketoplán Buran, který se nachází mimo samotné Rusko – se zajímavým příběhem o spletitém způsobu, jakým se tam dostal! Jedinou malou nevýhodou dne byly práce na dálnici, což znamenalo, že odpočívadlo s památníkem Bernda Rosemayera bylo uzavřeno, takže jsme ho nemohli navštívit na naší cestě do Speyru. 28. ledna 1938 byl zabit na tomto úseku dálnice – dodnes nejdelší rovince – při pokusu o překonání nového pozemního rychlostního rekordu 436 km/h / 267 mph, který minuty předem stanovil Rudolf Caracciola ve svém Mercedesu; poryv větru vedl ke ztrátě kontroly nad jeho Auto Union. Odkrytý a bez bezpečnostních pásů byl katapultován a nepřekvapivě prohlášen za mrtvého na krajnici. Stateční muži, když vezmete v úvahu naprostý nedostatek bezpečnosti a obrovskou sílu přenášenou přes primitivní odpružení a úzké pneumatiky. Caracciolův rekord dodnes zůstává nejvyšší rychlostí, která kdy byla oficiálně měřena na veřejné dálnici.

Úterý rano 5teho Cervence jsme se rozhodovali; bud 850 km / 520 mil do Krnova na jeden zátah, nebo si to rozdělime na dva dny. S předpovědí deště jsme se shodli na první variante, ale zatímco jsme si prvních sedm hodin ohromně užili, poslední tři jsme jeli v lijáku. Soustředění bylo obrovské, ať už hrbolatá cesta B nebo hladká cesta A a byl jsem rád, když jsme prekrocili Jeseníky a do Krnova dojeli o hodinu později. Škoda, že ten báječný úsek silnice číslo 11 s dobrým povrchem ze Šumperka do Bruntálu jsme si nemohli užít tak, jak jsme si přáli.

Oba jsme byli uplne susi,  moje studené a mokré nohy byly důsledkem me malé chyby; zastrčil jsem si totiz Goretexové kalhoty do bot. Voda pak stékala dovnitř. Trvalo čtyři dny a několik novin, než byly konečně suché. Byl to skvělý pocit být zpět, vedic ze jsem byl naposledy v Krnově, když jsme jeli autem z Anglie v srpnu 2018 – a také skvělé vzpominat na uzasny zážitek s Misou. Společne chvilky k nezaplacení a začátek krásných jedenácti dnů s Ceskou rodinou a přáteli.