5. července do 19. července 2023

Měli jsme dva nabité týdny v Cechach, které po tom všem plánování a organizování utekly jako voda. Emilka chtěla jet zase na koňský tábor asi hodinu od mého rodného města, tak jsme ji přihlásili a koupili jí letenku, aby mohla poprvé cestovat sama, zůstat na tábor a pár dní pobyt s Ceskou rodinou. Nebyla jsem rozhodnuta, protože jsem si myslela, že budu pravděpodobně chtít strávit svůj čas tím, že budu doma vybalovat a zarizovat, abychom se rychle zabydleli, ale Steve mě přesvědčil, abych jela také a užila si cas mezi životem na Srí Lance a v Anglii. Naštěstí pro mě bylo stále volne místo na stejných letech tam i zpět, tak jsem to tak udělala.

Nechali jsme moje auto na letišti v Birminghamu a odletěli do Krakowa, kde na nás v 1:00  rano čekal můj bratr Jirka a synovec Kuba z našeho zpožděného letu. Dorazili jsme k mamce domů asi ve 3:30 a poradne jsme se s Emilkou vyspaly.

Hned jsem začala navštěvovat přátele a rodinu, abych toho do dvanácti dnů nacpala co nejvíce. Emilce se na táboře u koní líbilo a doufá, že se příští rok zúčastní i potřetí. Ceske jídlo zvládala sníst většinu dní, kromě posledního dne, kdy se podavaly buchticky s vanilkovým krémem – z nejakeho duvodu jsem je nenaucila jist pudink.

Co se mi tedy podařilo stihnout?

Každý den (nejlépe dvakrát, ráno a večer) jsem v rámci nepřetržitého tréninku na říjnový triatlon vyšla 218 schodů kopce Cvilín. Zúčastnila jsem se pohřbu, abych podpořila svou kamaradku Evu z vysoke, které zemřel otec, ale vyuzila jsem onu prilezitost a strávila jsem asi čtyři hodiny s dalším kamaradkou Radkou toulanim se po meste a vzpominanim. S Krnovskou kamarádkou Magdou jsem jela na kole do Úvalna na zmrzlinu (asi 9 km každou cestou do vážně strmého kopce), oslavila jsem bratrovy narozeniny gulášem a medovníkem (výborný vrstvený kolac), byla jsem v cukrarne s maminkou, rodinnou kamaradkou Nikolkou a jejím malý Adamkem a s moji sestřenici Ilonkou na kávu a horké maliny s vanilkovou zmrzlinou. Také jsem vzdala uctu na hřbitově a zapálili jsme svíčky vsem znamym. S Magdou jsme jely vlakem do Prahy na náš každoroční speciální vylet, tentokrát jsme s sebou vzali maminku a ta si to uzila, zvláště letní divadlo, které bylo fantastické. S Magdou jsme stihly navstivit výstavu úžasných optických iluzí.

Jak se dočtete od Steva, kluci přijeli na motorce desátý den našeho pobytu a užili jsme si nějaký čas společně, oslavili jsme moje narozeniny se třinácti rodinnyma prislusnikama na procházce na vrchol hory Praded, kde jsme si vychutnali vyborny oběd =  česneková polévka, guláš s knedlíkem a sladký borůvkový knedlík. Lahodné.

Byl to poslední den prázdnin, kdy jsem poprvé jela na Stevově nové motorce BMW, půjčila jsem si výbavu od Miši a jeli jsme 270 km / 168 mil na oběd s přáteli v Přerově a pak na kafe s kamoskama z vysoke venku v horach v Rožnově Pod Radhoštěm. Počasí bylo nádherné a my jsme si to super užili.

S rodinou jsme se rozloučili v době oběda ve středu 19. července, poté nás moje švagrová Jana a Steve odvezli s Emilkou na letiště do Krakowa a náš let Whizzair do Birminghamu. Jen s krátkým zpožděním 30 minut před odjezdem jsme byli zpátky doma za 21 hodin.

Po sluníčku a českých 30 stupních Celsia byl návrat do studené a mokré Anglie šok. Rozhodně je čas na bundy a ponožky!

Děkuji ti mami, že jsi nás zase měla doma-doma, lehce jsme ti na par dni narušily tvuj klidny život.