Sobota 5. Rijen 2019

Dneska jsem tady poprve hlidala deti (11letou Nelu a skoro 7mi leteho Maxe) tem Ceskym manzelum, aby se mohli plne venovat v praci zakaznikum, nebot meli ochutnavkovy den v jejich kavarnicce. Dovezli nam je v 11hod, ja mela uz porkovou polevku uvarenou, jablecne strudly jsem vytahovala z trouby, s Misou jsme jeste udelali rychlou cokoladovou hrnkovou buchtu s citronovou polevou.

Deti si pekne hrali, napred sachy, pak hodinku na Xboxu, po obede jsme si zasli do bazenu, deti poblbli s nafukovacim Jednorozcem a Plamenakem asi hodinku, pocasi bylo akorat, 27 C. Strudl byl okamzite pryc a s nim I pulka buchty, s kakaem chutnala, no bodejd ne, pri plavani vyhladne. Pexeso jsme uz nestili dohrat, to nechame na priste. Kolem 16hod jsme se vsichni vtesnali do Tuk Tuku a jeli jsme deti odevzdat znicenym rodicum po narocnem, ale uspesnem dni.

Kamos mi vecer poslal zpravu, ze malosek nadseny jak se mu u nas libilo a ze pry kdyz ho daval spat tak rika: “Ze jsem stejne hodna jako jeho babicka!” Ja to beru jako poklonu, babicky jsou vetsinou moc hodne! Misa se priznal, ze jeho kamosi ve skole, kdyz me videli, meli prohlasit, ze jsem strasne prisna, ze k nam nechteji prijit na navstevu! Jejich chyba, neprijdou, neodejdou.

A kde je Steve ze jsme zase sami doma? Letel cely den do Bostonu na konferenci, jeho nejdelsi 13 hodinnovy let v zivote, a my ho sledovali na internetu na radaru.