30. Listopad – 2. Prosinec, 2022

Steve napsal: Mel jsem tyden volna a tak jsme si s Rencou naplanovali romanticky pobyt v hotelu na jihu v jednom peknem hotelu. Deti chodi do skoly a babicka se o ne s radosti postara

Cesta tam vlakem za pouhou částku 500 rupií (40kc) byla velmi “horká a zpocená”, ale zážitek, ve který jsme doufali. Odjížděli jsme z domova tuk tukem ve středu asi v 15:50 a v 16:00 jsme byli na nádraží Colombo Fort poněkud rychleji, než se očekávalo. Poté, co jsme se krátce zařadili do špatné fronty na nákup lístků (pro každý terminál je samostatný stánek), nastal čas najít naše nástupiště. Číslo pět, ukázalo se po dotazu přednosty stanice, protože náš vlak ještě nebyl na odjezdové tabuli. Vlak mel mit vagony druhé a třetí třídy, ale nemeli jsme tušení, na kterém konci vlaku se nacházíme a kde najdeme vagony druhe tridy. Kdyz jsme se ptali, kazdy cestující nam odpovedel jinak, takže jsme prostě čekali víceméně uprostřed nástupiště. Ukázalo se, že v našem vlaku byla většina vagónů třetí třídy, takže jsme skončili sprintem k zadnímu konci a první vagón druhé třídy, jakmile zastavil na nastupisti. Druha ci treti trida? Zadny rozdil, polstrovaná sedadla anebo tvrdé lavice? Stáli jsme skoro celou cestu v tom parném vedru a preplnenem vlaku.

Poprvé pro mě (Renca podruhe) jsem videl na náš byt od železniční trati, Míša a náš kamarád Pavel nam mávali z terasy bazénu na střeše a Emilka s Babickou z našeho balkónu. Pak následoval západ slunce a pomalu jsme jeli podel more směrem na jih. Po několika hodinách cesty jsme byli za Hikkaduwou a mohli jsme si sednout na posledním úseku a do Galle jsme dorazili za tmy kolem půl osmé.

Řidič tříkolky k nám přisel v nanosekundě jakmile jsme vysli z nadrazi a nabídl přemrštěnou sazbu 1 500 LKR (asi 3,50 liber) oproti 350 LKR, která by měla být za krátkou jízdu do hotelu Jetwing Lighhouse. Nepochybně viděni jako turisté, kteří by to nevěděli jinak, cena nakonec klesla na 700 LKR, v tu chvíli jsem řekl: “Machane (bratře), zaplatím pět set”. Když to slyšel a uvědomil si, že nejsme typičtí turisté, přišel další řidič a řekl, že nás za tuto částku vezme. Protože jsme videli, ze je slusny a nechce nas “oskubat”, zaplatili jsme mu 1 000 LKR za krátkou cestu a vysvětlili jsme mu, že bonus je za to, že se k nám choval rozumně. Byl nadseny. 

Cekal na nas čistý pokoj s klimatizací a bílým ložním prádlem v protikladu k naší spinave cestě vlakem – paradoxy Sri Lanky. Nasledovala vana a lahodna večeře s flaskou vina  (v dnešní době si vybíram z vinného lístku a zjistuji, ze vetsinu vin nemaji nebot je tezke do Sri Lanky importovat jakekoliv produkty ze zahranici).

Již před odjezdem z domova jsme se rozhodli, ze neopustíme hotel a místo toho budeme relaxovat, což se nám povedlo dokonale. Jídlo bylo vynikající a celý zážitek z klidu na tropickém moři byl hluboce relaxační. Užil jsem si posilovnu a Renca masáž v lázních a oba jsme měli pohodlí a vynikající servis pozorného personalu. Naš přítel Aruna je v současné době ubytován v Hikkaduwě, jen kousek od pobřeží od Galle, a ve čtvrtek se k nám připojil na aperitivy a večeři. 

V pátek jsme měli pozdní odbavení na 13:00, takže když jsme zjistili, že další vlak pojede asi za dvě hodiny, rozhodli jsme se jet na zastávku tuk tukemu a místo toho jet dálničním autobusem následovaným místním autobusem – asi 80kc každý za celou cestu. Byla to objektivní lekce efektivní veřejné dopravy; tuk tuk nam zaridil hotelovy pan a čekal na nás, když jsme dokončili check-out. Po krátké jízdě a vstřícném řidiči, který se ujistil, že jsme ve správném autobuse (vše bylo napsáno výhradně v sinhálštině), jsme zjistili, že odjíždíme v klimatizovaném pohodlí za pár minut. Kdybychom to nestihli, další by jel za dalších 15 minut; uplny opak UK ci CR vzhledem k velké závislosti na autech. Místní autobus (bez klimatizace!) byl zaparkován a čekal, když jsme vystoupili do toho horka na krajnici u cesty při výjezdu z dálnice v Makumbura. Vvystoupili jsme asi o 45 minut pozdeji poblíž hotelu Cinnamon Red poté, co jsme pomocí Google Maps zjistili  kde jsme, během další minuty jsme byli v tuk tuku a během dalších pěti jsme byli doma. Ode dveří ke dveřím za dvě a tři čtvrtě hodiny vs. necelé čtyři hodiny na cestě vlakem – každa cesta zážitek a trochu dobrodružství. Každá z nich byla mnohem zábavnější než jízda autem a zpáteční cesta byla pravděpodobně rychlejší vzhledem k tomu, jak se autobusy a tuk tuky prodíraly provozem.

Celkově vzato, perfektní způsob, jak strávit par dni z domu a odpocinout si.