2. Kveten 2023
Steve napsal: Ve výšce 2 243 m, Adamova Hora je nejvyšší bod Srí Lanky. Přibližně 42 mil / 68 km od centra Colomba je obvykle skryto v mracích nebo znečištěném ovzduší, ale občas je vidět.
Dneska jsem byl v kanceláři a kdyz jsem se podíval z okna ke svému překvapení si uvědomil, na co se dívám. Adamova Hora.
S vědomím, že po IGCSE (mala maturita) dětí opustíme Srí Lanku, se již hodně přemýšlelo o dalším kroku jejich vzdělávání. Emilka přesně věděla, co chce, a se svou láskou ke koním se přihlásila nadve vyssi školy Moreton Morrel a Hartpury na obor Equine Management. Pohovor absolvovala v prosinci loňského roku pres telefon a od obou skol dostala podmínečnou nabídku. Nejraději by studovala na Hartpury a bydlela na internatu, takže nyní potřebuje získat požadované známky ze zkousek, aby se její přání stalo skutečností.
Až donedávna Misa neměl “ten motivační událost / aha moment”, jak tomu říká, aby mu dal směr, kterým se vydat s dalsim studiem, ale když to udělal, byl to typicky přemýšlivy Míša. Rozhodl se studovat A-level Business Studies, Ekonomii, zemepis a psychologii. Proč? Protože, jak vysvětlil, prožije katastrofu způsobenou změnou klimatu a tento mix předmětů ho vybaví k tomu, že bude méně pravděpodobně nezaměstnaný. Vybral si dvě různé školy, na které se přihlásil (Chipping Campden a Alcester Grammar), takže uvidime, do ktere ho prijmou na základě jeho výsledků IGCSE. V dubnu měl pohovory pro obě tyto školy pres Zoom a vedl si opravdu dobře, zvláště když mu ředitel v Chipping Campden chválil jeho dospělý a dobře vyvinutý způsob vyjadřovani.
Vše je připraveno a každý si pomalinku plánuje, až se vrátíme zpět do Anglie. Velká změna, co jedinne bude stejne je my rodice a náš dum.
Na fotce jsou Míša a Emilka s jejich talentovaným učitelem matematiky, panem Fernandem poté, co je naposledy doma doučoval. Je nadaný na předmět, který si vybral, je také nadaný v tom, aby z každého dítěte dostal to nejlepší kdyz projevil velkou trpělivost a taktické myšlení.
Listopad 2022 – Duben 2023
Když jsme v létě 2022 požádali mou maminku, aby v listopadu 2022 přijela s mým bratrem na Srí Lanku, během několika sekund řekla ano. Plánování proběhlo s velkým předstihem a tentokrát chtěla zůstat alespoň 2 měsíce přes chladnou a tmavou zimu v Čechách, na slunné teplé a tropické Srí Lance.
Zaridila jsem jí vízum rovnou na 6 měsíců pro případ, že by chtěla zůstat ještě déle, bylo to za stejnou cenu. Nakonec s námi tech 6 měsíců opravdu zustala a my jsme ji měli u nas s radosti.
Zpočátku sdílela Emilčin pokoj, ale pak se odstehovala za Míšou. Strávila s námi Vánoce a Nový rok, starala se o děti, když jsme byli v únoru v Austrálii, vzali jsme ji na všechny víkendové výlety, zúčastnila se většiny mých setkání s IEA (Mezinarodni Asociace Pristehovalcu), navštěvovala se mnou moje přátele, vychutnavala si speciální lahůdky v ruznych podnicích, Uber donášky jidla domů ji taky chutnal, když jsme měli co slavit nebo po dlouhém dni se nechtelo varit, užívala si všechny masáže a hlavne to teplo a slunko na balkone. Bylo krásné s ní tohle všechno sdílet.
Jako vzdycky prijde cas, kdy vsechno konci a ona mela odjet, tentokrát sama, protože nikdo, koho jsme znali, necestoval do Prahy ten samý den a nikdo na Facebooku se neozval, když jsem se ptala. Měla pochopitelně obavy – protože její znalost angličtiny je omezená a nikdy předtím sama neabsolvovala takovou cestu – a navíc takovou dlouhou s tranzitní zastávkou v Dubai – sama. Steve nás však všechny překvapil a málem dostala infarkt, když jsme se dozvedeli, ze jí prikoupil letenku do business třídy, aby mohla cestovat ve stylu. Opravdu si to uzila. Na většině selficek, co nam poslala, drzi sklenicku šampaňského, vychutnala si všechna jídla na jídelním lístku a poprvé za letu se znazila spat v polohovacim kresle, než aby se krčila vzpřímeně mezi ostatními cestujícími. Na každém letu našla česky mluvící letušku, takže to pro ni bylo snadné jak na palubě, tak při otázce, co dělat při přestupu v Dubaji.
Můj synovec Kuba na ni čekal s autem na Pražském letišti, takže ji v pohodlí odvezl domů s plným 40kg zavazadlem v kufru, protože věděla, že nepojede MHD. V bezpečí domova se asi tri dny vzpamatovala z 23,5 hodiny cesty od domu ke dveřím a az pak si vybalila zavazadla, aby zjistila, že všechno dorazilo nepoškozené – dokonce i sklo na zarámovaném obrázku, který jí dal učitel matematiky pro děti.
Náš byt je bez ní divný, ale nebude to dlouho trvat a v létě ji uvidíme v Cechach; my holky mame již zakoupenou letenku a kluci pojedou na motorce jako loni. Milujeme plánování, protože je vždy na co se těšit.
Sobota 15. Dubna 2023
Přesně před 23 lety v sobotu 15. dubna 2000 jsme si se Stevem užili svatební den v Krnově v České republice. Sluníčko svítilo, obloha byla modrá a po obřadu a svatebním obědě si hosté užívali tepleho pocasi venku až do pozdního vecera – a pak náročnou párty celou noc až do snídaně. Letos jsme oslavili naše výročí ve stylu v Shangri-La’s Capital Bar & Grill uvítacím koktejlem (i když se pořád same sebe ptám, jak jsem si mohla objednat hořké Campari Rosso, když jsem si chtěla objednat sladké Martini Bianco, ktere jsme meli jako pripitek na svatbe!), než nas zavolali ke stolu k večeři z Australského steaku a láhev kvalitního cerveneho Toskánského vína; každý z nich je vítaným překvapením vzhledem k dovozním omezením, i když s vysokou cenou.
Zaměstnanci restaurace nás překvapili sametově jemným čokoládovým dortem a přestože jsme měli v úmyslu alespoň polovinu dovézt dětem domů, snedli jsme ho jak se rika “na posezeni”. Bylo to luxusní!
Gratuluji sama sobe a obou dvou. Dvacet tři let manželského života je dlouhá doba na společné sdílení, dosahování cilu a užívání si toho, co jsme doposud zazili.
Mame pred sebou dalších 23 let spolecneho zivota?
Stevovi bude 82 a mně 73.
Dovedete si to představit?
14. Duben 2023
Steve napsal: Festival Sinhálského a Tamilského Nového roku/Silvestra značí konec období sklizně a slaví se 14. dubna přechodem z Ryb do Berana. Okamžik nového roku se slaví přesně načasovaným obřadem, který má znamenat hojnost a prosperitu v nadcházejícím roce, kdy se za doprovodu kandjského bubnování, které stoupá do crescenda, ohřívá zcela nový hliněný hrnec s mlékem a pak ticho, jak stoupajici varici mleko uhasí otevřený oheň pod ním.
Následují ruzne hry a stůl Avurudu přetékající dobrotami včetně Konda Kavum (hluboce smažený nadýchaný koláč), Aasmi (křupavá dobrotka přelitá karamelovým sirupem), Mung Kavum (křupavá dobrotka ve tvaru kosočtverce se slazenými zelenými lusteninami uvnitř) a Kokis (křupavě smažená sladkost z rýžové mouky a kokosového mléka).
Dychtivě pohlceni těmi, kdo si na nich pochutnávají, jsou všechny na náš vkus až příliš tučné a sileně sladké, a přiznáváme, že když je během roku od nekoho dostaneme, hned je predavame lidem kolem, kde bydlime (straznici, recepcni, uklizecky).
Po skončení tradicních rituálů, rodiny navštěvují nejbližší příbuzné a přátele, aby si vyměnili talíře plné sladkostí a dobrotek a vzali betelové listy k uctívání starších. Slavnosti jsou pak zakončeny odchodem do práce, který je načasován na minutu, aby přinesl úspěch a prosperitu na jejich pracovišti.
Renca, její maminka a já jsme se připojili k některým oslavám v zahradě hotelu Cinnamon Grand, který je jenom pres ulici od naseho bydliste. Něco, co se dříve kvůli Covidu nedelalo, byli jsme obzvlášť rádi, že to Rencina maminka mohla zažít jen pár dní před návratem domů do Čech.
Bylo to hlučné, barevné a energické provedení ve vlhkém a teplém objetí Srí Lanky, než jsme se odebrali dovnitř do klimatizovanych prostor Cajoveho salonku na odpolední čaj, momenty, na který nikdo z nás nezapomene.
7. – 9. Duben 2023
V sedm hodin ráno jsme vyrazili do Gampahy, abychom vyzvedli Misovu kamaradku Thilini, a pak pokračovali do Wilpattu na víkend kempování a safari ve společnosti našich přátel Cecile, Thea a Evy. Cesta dlouhá přibližně 140 mil / 220 km, která trvala asi pět hodin jízdy. K
Když jsme dorazili do cíle a vystoupili do spalujícího vedra, ocenili jsme účinnou klimatizaci v aute, coz byl poslední takový luxus na 48 hodin. Sídlili jsme ve stanovém safari kempu, kde byly postele a stany pohodlné, jídlo chutné a služba ochotna, ale tohle nebyl pětihvězdičkový glamping, který jsme si předtím užili v kempu Jetwing Yala nebo Dolphin Beach.
Po horkém a prašném odpoledni ci dnu na safari (v patek odpoledne, v sobotu cely den a v nedeli dopoledne) prisla příjemná chladná sprcha, převlečení a pohodlné křeslo ve vánku otevřeného společenského salonku byly perfektním způsobem relaxace. Steve si vzal láhev Pimms, která se velmi pěkně kombinovala s limonádou, plátky čínské bílé okurky a ledem! Byli jsme velmi překvapeni, když jsme zjistili relativní absenci jiných vozidel, zvláště když byl velikonoční víkend a turistický ruch se začíná zvedat. Pravdou však je, že návštěvníků bylo velmi málo a většinu času jsme trávili sami; jen příležitostný další džíp nebo krátké shromáždění půl tuctu z nich na společných místech, aby spatřili Leoparda nebo Lenochoda – dvě nejcennější zvirata. Komediálním momentem bylo pozorování těžce naloženého minivanu Toyota HiAce, jak se úplně zaboril do písku. Nechapeme, jak vubec bylo takove auto vpuštěno do rezervace. Náš řidič se ho pokusil vytáhnout, ale stahovací popruh z plátěného popruhu, který měli jako tažné lano, neustále praskalo a zkracovalo se! Nakonec je vytáhl jiný Jeep, pravděpodobně se silnějším tažným lanem. Neviděli jsme to, protože náš řidič byl frustrovaný jejich neschopností a nechal je na pospas osudu.
Neviděli jsme tolik divoké zvěře – jak zvířat, tak ptáků – jako Steve, když předtím navštívil Wilpattu, protože to bylo kvůli jinému ročnímu období. Přesto byla radost být v přírodě a zažít to, co jsme dělali s maminkou, než se vrátila domů do Čech. Na cestě měl poslední slovo buvol, který se odhodlaně postavil před další džíp a poté naše dva džípy za nimi, všechny se snažily dostat k východu o pár mil daleko včas! Nakonec to nechalo projet první džíp a pak nás zablokovalo, než jsme se dostali k vodní díře! Cesta zpět do Gampahy a Colomba byla dlouhá a tichá po vší energii, kterou jsme vynaložili, ale nemohli jsme si jinak užít příjemnější prodloužený víkend.
Život v tropické Srí Lance nám dal mnoho příležitostí užít si malých radostí, okamžiků a zvláštních situací, které nemůžeme prožít nikde jinde, i když bychom se o to chteli pokusit – a už vůbec ne v Anglii, kam se vrátíme za několik týdnů.
Káva na balkoně našeho apartmánu, cas na lehátku u střešního bazénu nebo odpolední čaj v jedne z Colombijskych kavaren, jsou jen některé z těchto malých potěšení – zvláště když je sdílím s mojí maminkou.
Běh na běžeckém pásu nebo jízda na kole při sledování západu slunce nad Lakadivským mořem jsou další dva.
Neocenitelné chvíle, za které jsem vděčna.
Možná víte, že mě baví tvořit cokoliv rukama. Navzdory tomu, že podle mého názoru nejsem příliš kreativní, dokážu hodiny a dny šít, abych vytvořila překrásný jedinečný kousek – v tomto případě přesně slony a pávy.
Tyto kouskyy a mnoho dalších vyrobených jinými se bude prodávat na jedné z největších dobrocinnych akcích roku v Colombu; Mezinárodní charitativní vánoční bazar.
Moje maminka také šila jako šílená!
Jen lidé, kteří vi, kolik času a lásky se stráví s jakýmkoli ručně vyrobeným ýrobkem, ocení jejich hodnotu.
5. dubna 2023
Steve napsal: Emilka se zúčastnila své druhé jezdecké show, opět drezura. Představení začalo v 17:00 a nez Emilka přišla na řadu, aby byla připravena, zrovna zapadalo slunce a její kolo následovalo za slabého umělého světla. Focení bylo náročné, ale s vynaložením opatrnosti výsledné snímky potvrzují, jak byly tmavé a jsem s nimi spokojený. Emilka se nedostala do umístění v první trojce, ale v kategorii zkušenějších závodníků zajela dobře a za své úsilí získala pochvalu. Miluje kone, klidne by s nema travila kazdy den.
3. Duben 2023
Steve napsal: Nejprve přišel žhavě jasný západ slunce, disk se rychle pohyboval pod obzorem, a pak z prava přišel hustý déšť, aby zakryl dosvit. Na pár vzácných minut se ti dva spojili ve velkolepou podívanou.
