Pondělí 4. ledna 2021
Děti maji stále prazdniny, dneska odcházely z domu v 6:15 rano aby byly na 8 hodin ve stájích na koňském táboře. Ja jsem využila příležitosti a připojila jsem se k naši sousedce na snídani na střešni terase.
Mela jsem krásné ráno.
Leden 2021
Vanocka nemusi byt jenom na Vanoce. Jakmile jsme byli doma z cest, par jsem jich upekla. Pulku jsme vzdycky snedli a pulku vzdycky nekomu podarovali at ochutnaji Ceske domaci pecivo.
Kvaskovy chleba se mi pece ve velke troube taky skvele, je vyborny.
Kamaradka mi pujcila misu, uz nemusim delat testo v umyvadle anebo v kyblu!
31.12 2020 – 2.1 2021
Děti chtěly zůstat celé Vánoce doma. Bylo to pochopitelné, protože právě se přestěhovali do nového bytu, maaji novy pokojicek, chtěli si užít prostoru, který jsme získali. Ja jsem však chtěla využít toho, že Steve má 14denní dovolenou a dostat se z bytu s vědomím, že pokud zůstaneme doma, bude pracovat. Na Vánoce jsme byli v Yala Narodni park a 25 a 26. 12 jsme byli na Safari a na Nový rok jsme vycestovali na sever do Kalpytie do kitesurfingového tábora, kde jsme strávili 2 noci v ráji a začali se učit kitesurfovat – úžasný sport když se na to divate, ale když na to přijde, tak je to pekne těžké a koplikovane. Steve zařidil řidiče a 31. prosince v 11 hodin jsme vyjeli z Colomba, krátce poté, co si vsichni (kromě mě!) užili první sváteční jídlo, McDonalds. Zdlouhava, téměř 4,5 hodinová cesta byla pekne nudná,ale stálo to za to. Když jsme dorazili, „ráj“ nás přivítal s otevřenou náručí. Bezpečený kemp s chatami s výhledem do zahrady, s výhledem na pláž nebo na lagunu – prostě nadhera. Chodili jsme boso celé tři dny, plno mist na prozkoumání, super pro deti. Psi všude, to bylo neco pro děti, denne tři jídla a servírovaná v otevřené jídelně, slavnostní Silvestrovska večeře s 16 různými saláty a masem, sice nic fantastického, ale zdravé a chutné.
Sedic na vratkém mostě přes lagunu, pozorovat měsíc a hvězdy, popijet lahodny studeny napoj, bylo presne to, jak jsme privitali rok 2021. Nezvykle, uplne jine nez v minulych letech. 5 hodin lekcí kitesurfingu vedených jedním z otců, jehoz manzelku jsem podporovala během těhotenství a porodu, bylo prostě perfektní. Nikdy jsem neslyšela o kitesurfingu, dokud jsem se s nimi nesetkala, a vždy jsem si přála to zkusit, protože Srí Lanka je pry kitesurfingovým rajem. Rozhodně se tam jeste vrátíme a dokončíme trénink, abychom se mohli na to surfovací prkno postavit. Zatím umime, jak draka bezpecne nastavit, jak draka vypustit, jak s drakem létat a udržet ho ve vzduchu, jak táhnout tělo po větru a jak táhnout tělo proti větru s pouzitim draka ve vzduchu. Steve natocil kratke video.
Jsem moc ráda, že se mi rodinu podařilo dostat ven a ne sedět doma na pocitaci.
Emka prohlasila, kdyz jsme jednoho dne sli na snídani: „Mami, toto místo je jako ráj, nikdo tady neciti, že existuje Covid a ve svete je pandemie“.
Tak jsem to citila i ja. Opět dva extrémy života na Srí Lance.
31. prosinec 2020
Prejeme vam zdravy rok 2021 a at vzdycky vite, kterou cestou se vydat.
Renca, Steve, Misa a Emilka
Listopad 2020
Maminku a tátu číslo 13 (velmi dobří přátelé maminky cislo 6) jsem poznala v jejich bytě ve 25. týdnu tehotenstvi. Srílanský pár, ktery po 6 letech znamosti mei svatbu, obchodník si vzal prodavačkou. Covid a totální zakaz vychazení jim poskytl čas na to, aby byli spolu, díky čemuž se jejich nový byt stal teplym domovem a připravovali se na to, že si dítě užíji společnou cestou bez jakéhokoli vnějšího tlaku. Maminka se chtěla připravit na porod co nejlepe, vyhledavala všechny informace a snažila se dělat všechno, co měla. Bylo to opravdu povznášející, videt někoho, kdo se tak precizne pripravuje na cestu k mateřství. Těhotenství bylo bez komplikací a doufala v co nejpřirozenější porod a snila o porodu do vody. Na konci těhotenství vsak hladina vody kolem plodu poklesla a ona souhlasila s vyvolanim porodu kdyz byla ve 38 + 3 týdny. Musela jsem se zase nechat otestovat na PCR a strávit ráno čekáním na výsledky. Do 15.30 moji pomoc nepotřebovala a manzel a maminka ji masirovali, pousteli hudbu, nabizeli jidlo, ale pak me volal, ze at honem dojdu.
Navzdory tomu, že jsem jeste neměla výsledky testů, bylo mi dovoleno, od pana reditele porodnice, jít ji podpořit, za predpokladu, ze budu mit na sobe celou PPE, ktere stejně vzdycky mam oblecene (pres ten umelohmotny stit nejde nic videt). Byl jsem s ni sotva 30 minut a ona začala žádat o epidurál, a dozadovala se ho velice rychle. Ja cítila totální selhání mých advokatnich a porodnickych schopností, ale chtěla jsem věřit své intuici, že se miminko narodi brzo. Když přišla pani doktorka, potvrdila mé pocity a místo epidurálu se o 45 minut později narodila zdrava holčička. Prostě neuvěřitelné, prvorodicka, vyvolavany porod a behem 7 hodin mela svou holcicku Cienna (Sisi) v naruci. Byla v šoku z rychlosti událostí a táta řekl, že porod byl “neuveritelný”. O několik dní později byli doma. Jelikož nejistá situace Covid-19 pokračuje a naše oblasti jsou v izolaci, jediným komunikačním prostředkem a podporou jsou videohovory a zprávy pres What‘s app. Najala si pečovatelku a její maminkaji ji chodi pomahat. Zajímavým faktem bylo, že i když jsou Srílancané, jejich jazykem je Angličtina.
Narodila se další rodina a já jsem byla přítomna.
Rijen 2020
Maminku číslo 12 jsem potkala na začátku července, když byla ve 24. týdnu těhotenství se svým druhým chlapeckem, a vídaly jsme se každé 4 týdny. Nediskutovaly jsme jenom o těhotenství, ale o životě obecně, protože Covid na ni velmi spatne pusobil. Změna zaměstnání, pobyt na Srí Lance, prace jejího manžela mela skoncit v listopadu, mela strach jak ovlivní Covid praktičnost porodu, obrovské riziko převozu do vládní nemocnice pokud bude mit pozitovni testy na covid, co kdyz zase dojde k úplnému zakazu vychazeni, jak se bude cestovat, jak se k ní dostane její chůva pro syna, jak se k ní dostanu ja, musim mit předem udelane testy PCR a vysledek musi byt negativni, abych ji mohla doprovazet k porodu. Bylo tolik otázek, na které nebylo možné odpovědět predem.
Jak se situace zhoršovala, více se uvolňovala a uvědomovala si, že se s tím nedá nic dělat, musíme se jen modlit, aby vše dobře dopadlo. Rozhodla se rodit v jedné z menších soukromých porodnic s krásnými pozemky a nízkými budovami – vypadalo to jako velký dům s krásnou zahradou. Miminko prenasela po terminu a když opravdu došlo k dalšímu zakazu vychazeni na cely tyden, její manžel pronajal byt poblíž jejich bytu a ja a jejich chůva jsme se tam prestehovaly, abychom byly po ruce.
Po první noci jsem si udelala pohodovy den, měli jsme společnou večeři, dala jsem jí masáž nohou a povídaly jsme si před spaním. Věřili by jste, že ten vecer zacala rodit! Myslím, že úplněk s tím měl něco společného. Jeli jsme s jejich řidičem, ktery mel povoleni jezdit i behem zákazu vycházení, do nemocnice, kde jsme strávili noc, moc se toho nedělo. Nějak jsme to vsichni tři v jedne místnosti zvladli, střídala jsem se s jejim manželem na náhradní posteli. Celou noc mela mirne bolesti každých 10 minut a byla schopna mezi nimi odpočívat. Chodila na procházky se svým manželem do areálu a snažila se cítit tu sílu úplňku. Dala si snídani (pikantní omeletu!), teplou sprchu, pospavala, zdravý oběd (salát a grilované kuře) na malé hezké verandě, voda jí praskla ve 12.30, ve 13.10 ji odvezli na porodní sál a ve 13.30 se narodil zdravy chlapeček Vytia. Porod vypadal tak snadny, bez jakekoliv úlevy od bolesti, bez jedinne hlasky, paní doktorka to zvládla tak akorat. Proste hvězda dne. Bylo to přesně tak, jak si představovala.
Vratila se s miminkem na pokoji behem dvou hodin a ja jsem byla na ni strasne pyšna. Nechala jsem je v soukromí a požádala jsem ridice, aby mě odvedl zpět. Následujícího dne je pustili z porodnice domu, kde je cekal bratr Sasha, ktery je přivítal s velkým plakátem pro bratříčka.
Další rodina se narodila uprostřed pandemie COVID-19. No není to úžasné, že se děti rodí navzdory tomu, že svět je vzhůru nohama!?
Steve napsal:
Vážky byly denními hosty nad bazénem v Bellini Blue Villa. Rozhodl jsem se je zkusit vyfotografovat za letu.
Steve napsal:
Při jízdě po trati krátce poté, co se tam prošel slon, jsme našli tři kusy čerstvě upuštěného sloního hnoje, které byly obklopeny skupinou brouků Hovnivalove.
Sloni stráví méně než polovinu toho, co jedí, a jejich odpad má tedy vysoký obsah vlákniny, a proto je to viceucelova vec jak pro brouky, ale take pro lidi (výroba papíru). Mam fotoaparát s dlouhým objektivem, takže jsem pořídil několik snímků. Brouci vytvářeli koule, které se zadními a středními nohami válcovaly v písku při chůzi na přednich nohach. Když byly pokryty vrstvou písku, přidali před opakováním další vrstvu hnoje. Jakmile byla kulicka dostatečně velka, odnesli ho své domácnosti značnou rychlostí pomocí zadních nohou, než se vrátili zpět do hnoje.
Kromě toho, že to bylo fascinující je sledovat, videl jsem i další stvoření žijící na zádech brouků a dva z brouků, kteří se opakovaně hádali mezi sebou. Co bylo hrozne je vidět je letat (každé o velikosti palce), bylo to neco jako z hororu!
Steve napsal:
26. prosince jsme narazili na stejného leoparda * brzy po 14:00, takže jsme se rozhodli zustat na stejnem miste do 18:00 do zaviraci doby parku a vsadili jsme vsechno, ze uvidime vice nez jenom leziciho leparda. Buď budeme mit skvělý zážitek, nebo prostě krásné odpoledne v nádherné přírodě.
Našli jsme leoparda odpočívat na vrcholu jiné skály. Asi po půl hodině se rozhodl zkusit chytit buvolí tele, které odpočívalo se svými rodiči, přímo u našeho džípu v krovich. Celé stádo buvolů se vsak semklo, aby ho ochránilo, takže leopard selhal a vrátil se na skálu. Přesunuli jsme se na lepší misto mnohem blíže k leopardovi a vedeli jsme, ze kdyz vyckame, tak ho uvidime v akci. Po půl hodině leopard vstal a odesel za skalu, aby se prospal pod mangovým stromem, který zastiňoval část skály. Objeli jsme skalu, abychom se ujistili, ze tam opravdu je, videli jsme jenom jednu tlapu, vrátili jsme se zpět na své puvidni místo a čekali.
A čekali.
A čekali.
Po několika hodinách byl leopard vzhůru a opět jsme ho videli.
Zlata hodina pro fotografy (17,00-17.30), kdy slunce krasne osvetluje abychom viděli toto nádherné zvíře ještě blíže než včera na sotva 20 metrů na skále.
Po probuzení, které trvalo asi půl hodiny, se celé chování leoparda změnilo, když uvidělo buvolí tele stat na rovině pod skalou – nyní však jen s maminkou a tatinkem. Leopard mel zaostřene oči a zabijáckou tvář, jeho pronásledování (včetně hraní mrtveho, když si uvědomil, že si ho buvol všiml) a taktika ochrany buvolů pro jejich mlade, včetně ústupu za široký rybník neznámé hloubky zastavit leoparda při závěrečném 75m sprintu po jinak otevřeném terénu.
Pravidla parku výslovně zakazují postavit dzip mezi útočníka a jeho kořist, tak jsme museli popojizdet, ale vždycky jsme byli na správném místě ve správný čas. Předposlední fotografie shrnuje pocit bezmocnosti buvolů a poslední se blíží téměř nevyhnutelnému.
Pochybujeme, že tele vidělo světlo druheho dne.
