Když mě přišla zdravotni sestra otestovat PCR pres mobilní laboratoř, nechala jsem otestovat i svou maminku, pro případ, že by její mírné příznaky byly důkazem Covidu. A ejhle, oni byly. Ve čtvrtek 2. prosince jsme tedy všechny tři holky byly pozitivní a uz nebylo možné nás izolovat, nechat kluky, aby se o nás starali. Steve stále pracoval naplno, to by proste nefungovalo. S Emilkou jsme se uz cítily lépe a tak jsem se pustila do organizace.
Báli jsme se o maminku kvuli její složite zdravotní historii, takže jsem se potřebovala poradit s lékařem abych zvládla její péči a predesla komplikacim. Kamosky nam přinesly všechny léky a vitamíny, které ji lékařka předepsala, a také meric kysliku v krvi, abych mohla monitorovat jeji zdravotni stav. Zřídili jsme kovidovou kuchyni a kluci nesměli dovnitř. Steve stejne setrvaval ve svem rohu obyvaku u pocitace a Misa se také stranil, byl neustále na svém pocitaci za zavřenými dveřmi svého pokoje.
Navzdory používání rukavic a roušek a častému mytí rukou, to, že jsme se my tri kovidove holky pohybovaly po bytě, znamenalo, že bylo jen otázkou času, kdy se u kluku projeví také nějaké příznaky. Míša ztratil chuť k jídlu a bolelo ho břicho, Stevovi se udělalo velmi špatně a 3 dny proležel v posteli s horečkou a naprostým vycerpanim. PCR podstoupili v neděli 5. prosince, kdy se mi podařilo zorganizovat sestru z mobilní labortore (tady ve Sri Lance nesmite vyjit z domu, pokud je nektery clen rodiny v karantene a samotestování není povoleno). Výsledky byly pozitivní, jak jsme se obávali.
Všech pět z nás úplně ztratilo čich; zvláštní pocit. S karanténními hodinami zpět na nule jsme věděli, že do neděle 19. prosince nebudeme moci opustit náš byt. CCTV kameru před našimi domovními dveřmi sledovala jako sup velmi schopná recepční, která byla také naší osobou, ktera nam nosila veci, když byly doručeny. Online nakupování fungovalo dobře, prestoze na Srí Lance před pandemií téměř neexistovalo. Naše sousedka Gabriella byla také laskavá a nosila nám nákupy a čerstvé produkty a další přátelé chodili a přinášeli nám věci, ktere vzdycky nechali na chodbe na stole. Pokaždé, když někdo přišel a něco nam donesl, zazvonil na zvonek a pak hned odešel.
Míša jako nas domaci klaun opatrně strhl stitek z jednoho doneseneho produktu – „Zapečetěno pro vaši bezpečnost“ a nalepil ho na zárubeň našich předních dveří!
Mohla jsme si teď užívat čas na našem balkoně, aniž bych se cítila provinile, nedělali jsme nic jiného, než odpocivali a nabírali sílu. Jakmile byli i kluci pozitivní, mohli jsme si udělat pizzový piknik u televize a být všichni pohromadě. Doktorka chtěla v jednu chvíli maminku poslat do nemocnice, kdy se 8. den zhoršila, protože měla velmi nízkou hladinu kyslíku v krvi, ale hospitalizace přináší další rizika a problémy, tak jsem delala vse pro to, aby mohla zustat v domacim osetreni, coz se povedlo.
Během izolace jsme oslavili jeden rok pobytu v tomto bytě a jeden měsíc pobytu mé maminky na Srí Lance. Zkusili jsme varit kreativní slavnostní pokrmy, ale jak nám docházelo jídlo ve skříních, bylo to náročné, ale zvládli jsme to.
Tolik jsme se těšili, až získáme zpět svou svobodu, a přemýšleli jsme, jaké to bude – normální, nebo zvláštní?
Zpět do nového normálu, ale musime se trosku setrit, jeste nemame vsechnu energii jako pred tim.
