Sobota 31. Srpen 2019

Stevova firma existuje pres dvacet let ve vsech koutech sveta. Se Sri Lankou je vsak velice spjata, nebot 1/3 zamestancu tvori prave Sri Lancane – maji tady velice chytre lidi. Jejich firma vytvorila nadaci/charitu a timto zpusobem vraci neco zemi, ktera zacina prosperovat. Zamestnanci, kamaradi, rodiny a par sponsoru se snazi ziskavat finance a staraji se o to, aby penize byly pouzity k ucelum ke kterym byly vytezeny.

Veskere iniciativy se ted soustredi na Weluaumanapuru, vesnice asi 150km od Colomba. Ziti je tam teprve v zakladech – je to spise prezivani – nemaji vodu, zachody, elektriku, skola je cihlova zakladna s plechovou strechou, lide chodi do prirody hledat obzivu.

A tohle je 21. stoleti! Neverila jsem vlastnim ocim.

Na den se z nas stali maliri v zakladni skole Welasiya Vidyalaya, odkud jsem se vratili zcela zniceni, ale naplneni pocitem, ze jsme odvedli kus prace. Vstavali jsme ve 4hod rano a vratili jsme se ve 23.30 po dlouhem dni v horku, dusnu, prachu, ve spine, s tisice muchnickama, kdy jsme se sice nadreli a deti si myslim sahly na dno svych sil, ale udelali jsme neco uzitecneho pro cloveka/deti v nouzi.

Skupina dobrovolniku nam pripravila vsechny ty rozpadajici se steny (zasadrovala spary a diry, zbrousila do hladka), abychom my mohli malovat. Steny na svelte zlute a pilire uprosterd na svelte modre. Nektere venkovni zdi byly ozdobeny nadhernymi barevnymi malbami, ktere casem vybledly a nove barvy zdi krasne ozivily. Kazda malba je symbolem neceho jedinecneho!

Desitky lidi tahli za jeden provaz, coz bylo uzasne. Sefova akce byla jedinecna, zastupce sponsoru maloval taky, energie a nadseni vsech zucastnenych byla viditelna. Rodice a vesnicane pomahali, vesnicke zeny uvarili – na snidani a obed bylo kari z kyblu a jedlo se rukama (viz foto), devcata pak umyly nadobi, prisel vdecny pan reditel a porad se usmival, vesnicke deti taky pomahaly, bylo to pekne narocne, verte mi.

Doufam, ze se budeme moci zucastnit dalsich podobnych akci. Na druhy den dalsi skupina pokracovala v malovani a natirani, aby bylo vse pripravene na pondeli na prvni skolni den! Nedovedu si to vsak predstavit, jak se v pondeli ucilo!

Nadace se mimo jine snazi zajistit mnohocetne zdroje pitne vody, aby lidi nemuseli pro vodu chodit 5-7km a take budovani zachodu u kazdeho baraku (no zachod, keramicka misa s dirou jako v kadibudce a zumpa u toho). Je neuveritelne jak je voda pro rodinu dulezita, nejen pro pouziti v domacnosti, ale na pestovani obzivy.

Deti tu bidu videli a ty podminky, za jakych lide ziji a byly velice prekvapeni. Emilka se priznala, ze se citi jako kralovna v porovnani s tema detma a ze se citi provinile za to co vsechno ma!

Ja doufam, ze si z toho dne aspon neco vzali.