Cerven/Cervenec/Srpen 2019

Jakmile Steve podespal smlouvu, baleni a organizovani Pojektu Salat mohl zacit. Ja dve zamestani na polovicni uvazek, Steve v praci 24/7, starost o deti, o barak, o rodinu a jeste k tomu balit barak do krabic a chystat se stehovat do Asie!?  Nechapala jsem, jak to vsechno zvladneme. No zvladi jsme to, bylo to narocne, vsechno na posledni chvili, odjezd byl ten nejrychlejsi, ktery jsem kdy zazila, ale vyslo to.

Z Misoveho pokojicku jsme udelali sklad, krabice kolem steny, tri velke zelezne stojany plne obleceni na raminkach, asi 15 velkych pytlu obleceni, povleceni, perin, rucniku, Misova a Emilcina postel, knihovna, citili jste jak se ta podlaha prohyba pod tou tihou.  Mame krabice v garazi, krabice na pude, moje auto u tchanu v garazi.  Nekoli tasek jsem odvezla do charity, dali jsme plno veci znamym pro jejich mladsi deti.

Nabytek z hostovskeho pokoje, ktery byl uz stary, sel na skladku, nabytek z nasi loznice se prestehoval do pokoje pro hosty. Malir prisel vymalovat nasi loznici a schodiste, at to tady ta rodina, co nam bude hlidat barak, ma pekne. Reknete si, oni malovali a jeste do toho tam bydleli a snazili se balit? A nezblaznili se z toho?

Emilcin pokoj ma pouze rozkladaci sedacku a supliky, moje mala kancelar ma stul pro mamku podnikatelku a dvojity stul pro deti na domaci ukoly. Jidelna zustala jak je, jenom jsme vyklidili jednu skrinku, Stevova kancelar je prazdna (nechtejte vedet kolik krabic naplnil knihama a ruznyma papirama! asi 30!), obyvak zustal na miste, zimni zahrada je prazdna a ten nabytek co byl v zimni zahrade je taky na skladce – sice stara, ale nadherna bytelna sedacka z tmaveho dreva a nikdo to nechtel, ani zadarmo! Kuchyn je prazdna, nechala jsem jidlo a skrinky s korenim a konzervama, krabice s dobrotkama a jeden plny mrazak- nestacili jsme to snist.  

Ten, kdo nam bude hlidat barak, bude jedna rodina z vesnice, kterou moc dobre zname a duverujeme jim. Budou se stehovat koncem srpna, prodavaji svou krasnou 3 pokojovou drevenicu, ktera ma character a jakmile ji prodaji, budou ve vyhodne pozici si hledat ke koupi vetsi barak vedic, ze maji cas do Prosince 2020.

Hezky jsem se rozloucila “odpolednim caji o pate” v Oxofrde s myma drahyma kolegynkama z university par dni pred mym poslednim dnem v praci. Dostala jsem od nich penizky a knizku – vedeli, ze ted budu mit plno casu na cteni! Az se vratim, tak si za ty penize koupim nove obleceni do nove prace – at to uz je jakakoliv prace. Miluju pracovat jako univerzitni lektorka, neni lepsiho pocitu, nez kdyz vidite studentky, ktere jste ucila, excelovat u prakticke zkousky pred panelem zkousejicich. Na Studentske konferenci v Cervnu jsem, k memu prekvapeni, byla vyzvana na podium a byla me predana studentkama ktere jsem ucila minuly semestr, kytka, darecek a pranicko jako podekovani a prani hodne stesti ve Sri Lance, coz me velice mile potesilo.  Jedna studentka z prvniho rocniku, ktere jsem byla jako akademicka poradkyne, mi dala velice pekne broze – delohu a mininko s placentou – velice originalni.

S porodnima babkama, kolegynkama z Banbury, jsem si zasla do Thai Restaurace na rozluckovou veceri. To si dovedete predstavit, 12 zenskych si z jakekoliv veci udelaji legraci a smejeme se az nas bricha bolaly! Take byly velice hodne a dostala jsem od nich penize na Pandoru, tak hned na druhy den, kdyz jsme s detmi byly ve meste, jsem si kouila dalsi privesek na retizek ve tvaru ctyrlistku. Sousedka Ali zorganizovala rozluckovy drink v hospode, asi 15 zenskych doslo a bylo to prijemne je videt naposledy. Steve mel podobnou rozluckovou v hospode s chlapama. Dostali jsem velke pranicko, ktere zorganizoval jeden znamy a podepsali ho lidi z vesnice, coz bylo moc mile.

Loznice byla prazdna, a krasne vymalovana, tak jsme tam zacali nosit vsecny veci, ktere si budeme brat do Sri Lanky s sebou – obleceni, boty, kosmetiku, nadobi, knizky, ruzne papiry, na co si vzpomenete, to tam bylo.

Dva dny pred odjezdem jsme meli Misoveho kamose na noc, Emilka si taky stihla pozvat kamaradku na noc. I pres to, ze kuchyn byla z poloviny zabalena, se mi podarilo uvarit veceri pro 7 lidi, prisli Ali a Chris na posledni veceri se s nama rozloucit. Bohuzel jejich syn Alex, kamos od Misi, byl na prazdninnach. Jsou uzasni sousede a mame velike stesti, duverujeme jim na 100%. Staraji se nam vzdycky o nas barak kdyz jsme pryc a my o jejich.
Rozluckova vecere u tchanu nemohla chybet, prijel I Stevuv bracha Stuart. Babicka uvarila sekanou a ananasovou dobrotku, tradicni anglicke jidlo na ktere budeme 16 mesicu vzpominat. Dostali jsme male darecky, jako trebas privesek na klice s Londynskym autobusem, kalendar na rok 2020, Misa dostal matematicke pomucky do skoly a Emilka nadherneho plysoveho psa, korgiho, jakeho ma kralovna Alzbeta, z obchodu z Buckinghamskeho palace. Dalsi plysak do nasi velke rodiny!

Deti sli spat ve 22hod a nebudete se divit, kdyz vam reknu, ze nemohli usnout.

Steve balil tasky/kufry prubezne cely den, mezi tim I pomahal s kuchyni, coz byla posledni mistnost na zabaleni dokrabic. Pres internet nas “check in” a vedel, kdyz si precetl kolik muzeme mit zavazedel, ze kazdy muzeme vzit 32kg – 132kg dohromady. Po pulnoci mu vsak prisel e-mail od letecke spolecnsti, ze I kdyz mame letenky pres British airway, letime spolecnsti Quatar a ta ma jinou zavazadlovou politiku a my muzeme mit kazdy jedno zavazadlo vazici ne vice nez 23kg!!!!!!! Steve zacal rychle prebalovat a museli jsme “vyhodit” 31kg! Knihy, flasky se slivovicou, moje mixery, deti florbalova vyzbroj, co jsme mohli, muselo zustat doma. Stejne jsme vsak byli pres limit a potrebovali jsme jeden velky kufr, ktery jsme nemeli. Sli jsme spat ve 4hodiny rano a stejne jsme usnout nemohli, kufrova situace nevyresena a taxi prijede zitra v poledne!

Naše zlatá sousedka Ali nás zachránila a dala nám velkou tašku, kterou na 16 mesicu nepotrebovala. Chtela jsem pred odjezdem uklidit dum, ale nestihla jsem to. Akorat jsme stacili dobalit, ja dovyklizet kuchyn, povesit dve pracky pradla, umyt si vlasy a stejne polovinu jsem si nestacila vyfoukat, Steve uz na me volal, at jdu dolu se vyfotit s sestnacti zavazadly, ze taxik uz je tady! Nejrychlejsi odjezd, jaky jsem kdy zazila, ani jsem nestacila brecet, to az pak v taxiku. Ali slibila, ze vsechno co jsem nestihla dodela – dopere, vyzehli, uklidi barak a pripravi ho na privitani nove rodiny. Mame velike stesti mit tak dobre sousedy, kdyz tak o tom premyslim, Ali je neco jako moje sestra a jeji manzel Chris jako muj nahradni mazel. Jejich syn Alex je jak moje treti trojce, travi u nas hodne casu s detma. Myslim, ze jim budeme chybet, a oni nam.

Bylo to velice pekne od kamaradky Penny, ktera se s nama prisla rozloucit s jejim synkem. Stali na chodniku a s Ali a Alexem mavali, vsichni jsme meli slzy v ocich – slzy radosti a smutku zaroven!

Ja vim, my jedeme za dobrodruztsvim a je jsme nechali doma. Nas zivot bude zcela jiny, ale jenom na 16 mesicu – tim se stale uklidnuji. Prosinec 2020 tady bude co by dup, myslete na nas!