Pátek 11. listopadu až čtvrtek 24. listopadu 2022
Můj bratr a jeho rodina obvykle jezdí autem každý rok na dovolenou do Chorvatska, do vily u jezera nebo u moře, s několika dalšími rodinami. Protože jsme stale na Srí Lance a Covidova pandemie je za námi, odvážili se opustit Evropu a cestovat do Asie – jejich prvni zamorsky let. Dlouhomesicni plánování jak z Cech, tak tady ze Sri Lanky vyústilo v úspěšnou cestu, když můj bratr George, jeho žena Jana a jejich syn Jakob přistáli v pátek 11. listopadu ráno na letišti Colombu. Byli absolutně vyčerpaní po téměř 24 hodinách cesty (6 hodin vlakem z Opavy do Prahy, 1 hodina cesty na letiště, 5,5 hodiny prvním letem, 3 hodiny přestup v Dubai, 4,5 hodiny druhým letem a pak cesta k nám domů taxikem). Na cestě s nimi byla i moje maminka, která souhlasila s tím, že přijede s nema a zůstane s námi 4 měsíce, aby byla v teple a na slunci, místo chladné a depresivní zimy v Cechach. Jsme rádi, že ji máme u sebe, tak se o ni můžeme starat a splatit vše, co pro mě/nas s brachou kdy udělala, když jsem byly mali.
Honaci s námi strávili několik dní a uzivali si tepla, balkonku, výhledu na more, vlak, prohlídku skutečného srdce Colomba tuk tukem, odpolední čaj v 5ti hvezdickovem hotelu Shangri-La, kari, tropicke ovoce, královské kokosy a gin s tonikem u západu slunce. Steve a já jsme strávili jednu noc u našeho kamaráda Pavla, abychom jim dali prostor/pokoj, a druhou v hotelu Cinnamon Grand – vyzili jsme prilezitosti a slevnene nabidky.
Po vikendu vyrazili s naším řidičem Isharem na jih, aby si zarybařili, zajeli na safari, vyjeli si na lodi na more na velryby a na delfiny (ačkoli za 6 hodin dlouhého výletu lodí viděli jen jednu rybu), želvi farmu i těžbu drahokamů. Po tom všem skončili na východním pobřeží v luxusním letovisku Uga Bay, ktere jsme jim doporucili, prostě jenom relaxovat. Počasí bylo většinu času pod mrakem, takže obvyklé vedro a parno nezazili a nemuseli se v tom horku trapit.
Vrátili se do Colomba na svou poslední noc s kufry plnými ovoce a vyřezávaných slonů a s hlavou plnou nezapomenutelných vzpomínek. Hovezi gulas varil Jira 5 hodin a pozvali jsme nase zname Turecke pratele, aby poznali ceskou kuchyni. Babiccin domaci knedlik byl k tomu vynikajici. Na letiště odjeli ve středu 23. listopadu v noci, aby protrpeli dlouhou cestu domů. Mají stovky fotografií, které si mohou uchovat jako vzpomínky na velmi zvláštní dovolenou, o které si nikdy nemysleli, že zažijí.
Jsme za ně šťastní, ze meli moznost videt ostrov, který je naším domovem uz ctrvtym rokem.
