Rennie – Project Salad

Rennie August 21, 2024

Cesky Blog

Triatlon

Nedele 1 rijen 2023

Přišel den a já jsem se chystala otestovat svou vytrvalost, trpelivost a veškerou přípravu a trénink od ledna v mém vůbec prvním triatlonu ve Warwickshire Triathlon ve Stratfordu Upon Avon.

*200 m koupání ve vyhřívaném bazénu

*18 km na kole kolem Stratfordu přes Hampton Lucy zpět do centra

*2,5 km běžící u řeky Avon po stezce vedle kanálu

V sobotu ráno jsme ubehly s Emkou 5 km Park Run (nejsme si jisti, že to byl dobrý nápad), šli jsme si vyzvednout moji registrační obálku a poslechnout si stručné informace a tipy, které nám dali organizátoři, a odpoledne jsme si odpočinuli. Celé odpoledne jsem byla nervózní, i když jsem mela vsechno nastudovane, co očekávat, kroky zejména v přechodu mezi disciplínami.

Na snidani jsem měla toast s máslem a kávus celou rodinou, která mě vezla do Stratfordu, aby mě podpořila. Bylo mi doporučeno přinést výrazný ručník, tak jsem to udělala – růžový ručník Barbie. 30 minut před mým startovním časem v 10:06 jsem šla nasednout na kolo a připravit svou stanici. Fronta se tvořila u bazénu, abych si poslechla závodní instruktáž se štítkem na levém kotníku a štítkem na pravém náramku. Byla jsem číslo 500, jaké to symbolicke číslo! V souladu s mým oslavným číslem 50. Šla jsem do teplé vody s vědomím, že 45 sekund přede mnou bude mezera, takže jsem měla plaveckou dráhu opravdu pro sebe, i když jsem předjela dívku přede mnou (začala s výukou plavání teprve před 6 měsíci) a dívka za mnou předjížděla nas obe dve. 6 délek bazénu na plavání ve 3 drahách bylo v pořádku, vylezla jsem z vody a projděte se po asfaltu, aby jste zjistili, že kolo je mírně studené. Děti a Steve byli někde nahore v bazenu v publiku. Pořádně jsem se osušila, nasadila si čelenku, abych měla hlavu v teple (obávala jsem se, že mi bude zima), nasadila si číslo, helmu a rukavice a vyjela jsem. Plna obav, jak jsem byla přesvědčena, že budu mít nehodu. Steve a děti stáli u silnice, aby mě vyprovodili. Makala jsem na začátku, ale jak stoupala strmost kopce Hapton Lucy, klesala i moje energie, nicméně jsem šlapala dál a dokonce jsem na tom kopci předjela jednu dámu (měla velmi těžké kolo). Jaké překvapení, když moje kamarádka Helen (ktera mi pujcila jeji kolo) stála na kraji silnice v Hapton Lucy a křičela povzbudivá slova – cítila jsem se výjimečně. A udělala to ještě jednou na vrcholu kopce a běžela se mnou – zlata to kamaradka. Přijet do Stratfordu z kopce bylo úžasné a nejlepší pocit ze závodu. Když jsem se blížila k základnové stanici, připravovala jsem se v hlavě na běh. Naši sousedé Ali a Chris stali zrovna na zacatku prijezdu do stanoviste, aby mě viděli přijíždět se Stevem, Misou a Emi po jejich boku. Nohy jsem měla jako želé, když jsem zastavila, sesedla z kola a sundala si helmu, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že musím nohy používat k běhu. Jedna pani mi poradila, at počítám 1, 2, 3, což bylo užitečné. Musím přiznat, že běh nebyl tak špatný, jak jsem si myslela, že bude (možná jsem se nesnazila dost silně!) a brzy jsem byla v cíli – Misa mě viděl, jak se blížím a běžel tech poslednich metru se mnou (nejisty, že to smí udělat, ale řekl, že chce, abych se cítila milovaná).

Cítila jsem emocne dobře, že se mi vyplatila veškerá moje tvrdá práce, odhodlání a vytrvalost – dokončila jsem svůj vůbec první závod takového charakteru. Sama. Přála jsem si, aby to se mnou dělali moji přátelé nebo někteří členové rodiny, ale to se mi nesplinilo. Moje kamarádka Anita se synem tam byla taky, aby mě pozdravila se všemi ostatními. Bylo to od nich mile.

Byla to zábava? Ani ne.

Bylo to příjemné? Rekla bych, že ano.

Bylo to jednodušší, než jsem čekala, a rychlejší, než jsem čekala. Čas závodu byl zveřejněn téměř okamžitě a věděla jsem, že jsem rychlejší než fiktivní běh na Srí Lance v květnu o 5 minut. Čas 1 hodina 14 minut a 32 sekund.

Příště v neděli 28. dubna 2024 doufám, že ten cas porazím.

Všechno nejlepší k narozeninam Renco! Jaká to oslava. Nadherne to startovni číslo 500!

Když to zvládnu já, zvládne to kdokoliv. Vyzývám každého, aby udělal aspon jednou v zivote neco takoveho – tlačí vás to na limity, udržuje vás disciplinované a především vám to dává motivaci a obrovský pocit úspěchu na konci.

Rennie August 21, 2024

English Blog

Triatlon

Sunday 1st October 2023

The day has come and I was going to test my stamina, perseverance, and all my preparation and training from January in my first ever triathlon at Warwickshire Triathlon in Stratford Upon Avon.

200 m swimming in a sort of heated swimming pool
18km cycling around Stratford through Hampton Lucy back to leisure centre
2.5km running by the river Avon on a canal path

We did a 5km Park Run on Saturday morning (not sure it was a good idea), went to pick up my registration envelope and listen to the brief and tips given to us from the organisers and rested in the afternoon. I was nervous all afternoon even though I extensively researched what to expect, the steps especially in transition between disciplines.

I had toast with butter and a coffee for breakfast with all family driving me to Stratford to support me. I was advised to bring distinctive towel, so I did – pink Barbie towel.

30mins before my starting time at 10:06, I went in to rack my bike and prepare my station.

Queue was forming by the pool to listen to the race briefing with wearing our tag on our left ankle and a tag on right wristband.

I was number 500, what a number! In line with my celebratory number.

I went into the warmish water knowing 45sec before me will be a gap so had the swimming lane for myself really, even though I overtook the girl infront of me (she only started swimming lessons 6 months ago) and the girl behind me overtook as both. 6 pool lengths to swim in 3 lanes was ok, get off dripping water and walk on matted area to find my bike feeling slightly cold. The kids and Steve were somewhere on the top in the audience.

I dried myself properly, put my headband on to keep my head warm (I was worried I will be cold), put my number on, helmet and gloves on and off I rode. Full of apprehension as I was convinced I will have an accident. Steve and kids stood by the roadside to see me off – I think.

I pushed at the beginning, but as the steepness of Hapton Lucy hill was climbing, so was my energy declining, however I kept pedalling and even overtook a lady (she had a very heavy bike) on that hill. What a surprise when my friend Helen stood on the road side in Hapton Lucy shouting encouraging words – I felt special. And she did that one more time on the top of the hill and run with me – so sweet of her. Coming to Stratford from the hill was marvellous and the best feeling from the race. As I was approaching the base station, I was preparing in my head for running. Our next door neighbours Ali and Chris were in pol position to see me arriving with Steve, Misa and Emi by their side.

My legs were like jelly when I stood down, rack my bike and took my helmet off, so it took me a while to realise I need to use my legs for running. I did as comfortable as I could as my balance is not good with my core strength particularly non existent, so I have to be careful how I put one foot infront of the other. One lady said to count 1, 2, 3, which was helpful.

I have to admit the run was not as bad as I thought it would be (perhaps I didn’t push hard enough!) and soon I was at the finish line – Misa saw me approaching and run with me (not sure he was allowed to do that, but he said I wanted you to feel loved – I did feel his love).

I felt so good, emotional actually that all my hard work, determination and perseverance paid off – I finished my first ever race of such nature. Alone. I wished my friends or some family members were doing it with me.

My friend Anita with her son was there to greet me too with all the others. So sweet of them.

Was it fun? Not really.

Was it enjoyable? I suppose so. It was easier than I expected and faster than I expected.

Race time was published almost immediately and I knew I was faster than the dummy run in Sri Lanka in May by 5 minutes. Time 1hour 14minutues and 32 seconds.

I was waiting on red traffic lights in time, which they didn’t didact from my time, but that is ok.

Next time on Sunday 28th April 2024 I hope to beat this time – no pressure.

Happy birthday to me! What a celebration. I loved my Number 500!

If I can do it, so can anyone.

I urge anyone to do a challenge like this – it pushes you to the limits, keeps you disciplined and above all, it gives you motivation and a huge sense of achievement at the end.

Rennie December 31, 2023

Cesky Blog

Psi hlidac

Rijen a Listopad 2023

O tom, že bychom chteli v rodině psa, mluvíme už nějakou dobu a nejlepší způsob, jak poznat, co to obnáší a jak vypadá život se psem, je půjčit si ho. Ne na pár hodin jako u Fragla, ale rovnou na týden!

Znami ve vesnici jeli poprvé na leteckou dovolenou a byli v nelehké situaci, co udělat se psem. Do té doby ho vozili všude, kam jeli, i na dovolené autem po Evropě každý rok. Nabídla jsem jim, že se o něj postaráme, a oni s váháním přijali s obavami, že je vsak vetkaný do struktury jejich rodiny. Maminka byla i připravena zůstat doma a nejet na dovolenou, pokud se nenajde hlídač psa.

Je to třicetiměsíční Bichon Frisé jménem Timmy a je rozkošný. Bílá nadýchaná koule radosti. Při tréninku, aby si na mě zvykl, jsem ho párkrát vzala na procházku, několikrát jsem se šla seznámit k nim domů a byl naprosto v pořádku. V den odjezdu rodiny jsem ho vzala na procházku a když jsme se vrátili domu, rodina byla pryč. Emilka mela pololetni prazdniny, tak byla vedle mě druhou hlavní pečovatelkou a byla to vlastne ona, kdo ho většinu času venčil i v dešti. Spaly jsme u nich a Timmyho měly v jeho posteli blízko nás v loznici, aby moc nefňukal a nestresoval se. Toto plemeno psa je totiz známé pro separační úzkosti. Druhý den spal ve své kleci a čtvrtý den jsme si ho uz vzaly na noc k nám domů a spal ve své posteli v Emilcinem pokoji. Každý den jsme ho odvedly k němu domů a zůstaly s ním, aby se cítil v bezpečí domova, anebo jsme ho nechali na chvíli samotného, a když jsme se vratily, byl rád za shledání. Kluky v domě moc nemusel. Bez ohledu na to, co Misa nebo Steve udělali, stahl ocas mezi nohy a kdyz je viděl, naplánoval si jak mezi něj a jej umístit co největší vzdálenost, aniž by se k nim musel přiblížit! Steve se tim moc netrápil, protože Bichon Frisés nejsou jeho oblibena rasa, ale bylo zajímavé, že bez ohledu na to, jak laskavý a mily byl on nebo Misa, Timmy se držel daleko.

Emilka ho dokonce naučila nějaké triky!

Je to krásný přítulný pes – opravdu jako živá hračka, tak chytrý a tak mazlivý a hřejivý – a teď mi chybí, že není u nás doma. Měli jsme spolu krásný týden a opravdu se mi líbilo, že ho máme, i když je to práce 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a většinou to bylo na mně, takže pokud se někdy budeme rozhodovat, jakeho psa si doneseme domu, budu mít poslední slovo. Bude to pes, který je vetsi, nelina chlupy a nevyžaduje hodně pohybu, to je jasné.

Timmyho následoval Toby, kokršpaněl, který s námi byl minulý týden. Rozkošný a charakterní pejsek, i když jeho dlouhá tvář vždy vypadá smutně. Vlastní ho David, Steveův přítel, se kterym se kamaradi skoro čtyřicet let, a vybrala si ho Caroline, manželka, ktera tragicky prohrála svuj boj s rakovinou v září 2019. Na rozdíl od Timmyho nás mel Toby všechny rad a byl vdecny, když ho někdo vzal na prochazku anebo jenom pohladil, bez ohledu na to, kdo to byl. Většinu času byl milý a poslušný, ale vedle většiny velkých psů (naštěstí Fraggle od vedle je výjimkou), dělá spoustu rozruchu a ignoruje všechny povely. Převládá čistý zvířecí instinkt. Nemůžeme také nechávat jídlo nikde na dosah, protože ho chytne v mžiku! Dostal se velmi blízko k vepřovým párkům připraveným k uvaření v sobotu, croissantu, který Steve v pátek na pár sekund odložil, a během týdne sáčku s mini čokoládami zabalenými do fólie, který deda mel koupene na Vánoce, když ho Steve vzal k rodičům. Naštěstí to Steve dostal z jeho úst jen jednou čokoládou napůl rozpuštěnou a žádnou síťku nepohltil. Všechno to šlo do koše. Toby má také talent nacházet žvýkačky na zemi a v živých plotech a pak ji žvýkat, jak jsme to zjistili při mnoha příležitostech. Vzdycky se nam ji podařilo vytáhnout z jeho úst! Hnus!!!!! Dnes večer to bylo poprvé, co jsme ho museli umyt. Toby potreboval hodně povzbuzovani a Misa mu cestu nalajnoval pamlskama, aby ho dostal do sprchy. Odmítl však, že by se nechal napálit a musela jsem mu do sprchoveho kouta pomoct. S teplou a jemnou vodou a trochou vhodného tekutého mýdla jsem mu mohla umýt chodidla, nohy a břicho, jak bylo plánováno. Hodný kluk, Toby!

Rennie December 30, 2023

Cesky Blog

Kdyz se z domu stane domov

Neděle 20. listopadu 2023

Většina našich veci v dome byla uskladnena v nejmenší ložnici, nahromaděná vysoko ke stropu, takže jsme museli nejprve vyklidit tuto místnost do naší prázdné ložnice, abychom mohli prioritně uspořádat pokoje pro Míšu a Emilku. Naštěstí náš pokoj byl jen holá podlaha, protože jsme se rozhodli jet na Srí Lanku, že až se vrátíme, budeme v něm mít nový nábytek. Trvalo nám tři dny neustálého třídění, vyprazdňování a stěhování krabic, snažili jsme se hlavne najít potřebné věci pro děti a zbytek jsme odložili stranou.

Odjezd na 16 měsíců s dětmi, ale návrat po čtyřech letech s mladými dospělými přinesl úvahy, které jsme při balení nikdy neplánovali. Byla to činnost na čištění mysli a zároveň procházka v paměti, protože jsme nacházeli předměty, které již nepotřebujeme, ale které hrály roli v minulosti dětí. Mám rád upcyklaci/recyklaci, takže jsme spoustu věcí rozdali a tolik věcí vzali na charitu, ale některé věci se bohužel musely vyhodit do koše. Do podkroví dáme do budoucna nějaké speciální předměty – doufejme, že zejména budoucí potřeby pro deti.

Kuchyně byla druha v poradi, a museli jsme ladit co jsme si sbalili pred tim a nove co jsme si přivezli ze Srí Lanky. To zahrnovalo sklenice na G&T, které hrály takovou roli v mnoha „nocích nezávislosti“, jak bylo vylíčeno v dřívějších příspěvcích na blogu, a které se naštěstí nerozbyly. Steve trávil spoustu času v garáži tím, protože to tam vypadalo jako skladiste, bylo potřeba přinést krabice zpět do domu – zvláště do kuchyně – a teď jsme tam měli dvě auta, tři motorky a dvě kola, které jsme tam dali. Se třemi velkými ocelovými skříněmi a Steveovým pracovním stolem a nástěnnými jednotkami! Bylo to obrovské množství práce za několik měsíců a umístit pět motorových vozidel a přitom moci otevřít dveře řidiče a nejak se dostat po boku dvou vozů ven z garaze vyžadovalo kreativní myšlení. Vše je však hotovo a garáž je nyní zpět v plném provozu, jako každý pokoj v domě nyní po značném množství práce pro nás oba.

Minulý víkend, kdy byla zahrada také pod kontrolou, báječný nový nábytek v naší ložnici a veškeré fotografické vybavení odložené v nasem vlastním domě (zahrnuje spoustu studiového vybavení), Steve poznamenal: „Nyní se cítím jako doma a ne déle jako návštěva v mém vlastním domě“.

Těšíme se však na dovolenou na Srí Lance, která začne za 10 dní, takže bude zajímavé zjistit, jak se cítíme jako návštěvníci v našem milovaném adoptivní zemi, který se stal domovem. Ať už to bude jakkolivv, Srí Lanka bude mít vždy zvláštní místo v našich srdcích a doufejme, že se jednoho dne opět stane domovem.

Rennie December 30, 2023

Cesky Blog

Misa a Emilka maji 17 let

Sobota, 14. října 2023 Míšovi (12.) a Emilce (13.) je 17 let

Jsou to nyní dva mladí dospělí se svými vlastními individuálními osobnostmi, názory, nápady, sny a vášněmi. Mladí dospělí nepotřebují, aby pro ně byly organizovány kreativní narozeninové oslavy s veškerou tvrdou prací předem, během a poté, takže letos byl zvolen jiný přístup; vstupenky na show ‘Macnificent’ (s ‘c’) jejich (a našeho) oblíbeného komika Michaela McIntryeho, ktere byly zakoupeny na začátku února a až do předchozího dne byly drženy v naprostém tajemství.

Míša se probudil v den svých narozenin a rozbalil pár dárků (ortopedický polštář a počítačovou herní klávesnici jeho dvě různé přání!), dal si kaši s čokoládou ve tvaru srdce posypanou navrchu a šel do školy a později do prace do Tesca. Cestou domů si k večeři dal jako pamlsek polévku Pho Vietnam, kterou si koupil, kdyz jsem ho vyzvedla.

Emilka se v den svých 17tinovyh narozenin probudila poprvé mimo domov. Zavolala jsem jí, abych jí popřála všechno nejlepší k narozeninám, a pak jsme ji vyzvedli ze školy v 17 hodin, cestou domů jsme navštívili anglickou babičku a dědečka na narozeninové objetí, koupili jsme pizzu a doma odhalili víkendové překvapení!

A jak to zjistili? Kladli nam otázky a my odovidali jenom ano a ne. Chvíli jim to trvalo, ale Míša se k tomu nakonec dostal k obrovskému nadšení z obou stran. V sobotu ráno jsme v 7 hodin odjeli z domu a odevzdali nějaké věci Srílanskému příteli, který se nedávno přestěhoval do Anglie, a jeho manželka a dcery ho budeou následovat v listopadu. Pak jsme jeli do Gosport za našima kamaradama jejich trema psama (dva kokršpanělé a miniaturní chrt) a šli jsme s nimi na procházku. Dali jsme si dobrou snidani na vidlicku v naší oblíbené přímořské kavárně spolu s dalšími přáteli, coz byl zvláštní požitek, který všichni ocenili, oslava sounáležitosti s Emilčiným oblíbeným burgerem a Míšovou šunkou, vejcem a hranolkama. Ted byl čas jet do Bournemouthu, projít se po moři (tak odlišné od Srí Lanky), užít si večeři ve vynikající japonské restauraci a projít se kousek odtud na show v 19:30. Ani Michael, ani jeho doprovod Jake Lambert nezklamali. Smáli jsme se, smáli a smáli jsme se od začátku do konce, užívali jsme si chytrého a kreativního humoru, který bez omezení vysílání může posouvat hranice a být o to lepší. I když jsme si listky rezervovali brzy po uvolnění na internetu, seděli jsme dost daleko od pódia a museli jsme se divat na velkou obrazovku, ale pocit, že je v místnosti s námi na pódiu, byl dobrý pocit. Tu noc jsme jeli domů s pocite, ze objimame svet, protože jsme viděli našeho oblíbeného komika naživo. Máme tolik vzpomínek z této show a nyní používáme některé z jeho vtipy v každodenním životě.

A co dort? Byl?

Upekla jsem mrkvový dort a Emilka ho ozdobila obrázky svých oblíbených dvou jezdců formule 1, Landa Norrise a Oscara Piastriho. Zazpívali jsme jí píseň k narozeninám a ona sfoukla svíčky, když za ni v neděli prisly dvě nejlepší kamarádky. Míša dort nechtel. Snad budeme mít moznost mu zapíchnout svíčku do klidne i maleho dortiku, abychom mu mohli zazpívat všechno nejlepší k narozeninám a mohl si něco přát při sfouknutí svíčky.

Uplynul další rok a za dalších 12 mesicu budeme mít osmnáctileté dospělé. Nemůžu uvěřit, jak ten čas utekl.

Emilka uz planuje – navstevu baru!

Rennie December 30, 2023

Cesky Blog

Trenink na Rijnovy triathlon

leden až září 2023

Jak víte, připravuji se na říjen na triatlon – sama.

Plavala jsem na Srí Lance (vzad byl nejlepší kvůli mému problému se zády), ale zjistila jsem, že musim plavat predni znak, takže budu používat prsa. Jízda na kole po silnici je úplně jiná než na stacionárním kole v posilovně, které jsem dosud používala, protože se nyní musím potýkat s provozem a povrchem vozovky, než abych se soustředila pouze na tempo. Běh s bolestmi zad není legrace, protože se bojím udělat větší krok a zvedat nohy/nohy výše. Každou sobotu mi opravdu pomáhá 5km Park Run, a když se mnou běží Emilka, je to ještě lepší.

Na co jsem prisla?

Nikdy se nevzdávat.
Pokud si myslíš, že to nedokážeš, věř si, že to dokážeš.
Člověk je schopen všeho, co si zamane – buď sám k sobě uprimny.
Představte si, že to děláte s někým, koho milujete nebo obdivujete. Udělejte to pro ně i pro vás, s vědomím konečného pocitu z vašeho úspěchu.

Rennie December 30, 2023

Cesky Blog

Prvni tri tydny ve skole

4. září až 22. září 2023

EMILKA:

Velmi rychle se usadila ve svém novém místě v Hartpury a nekdy tomu říká „domov“ – jsme za to vdecni, ze to tak citi.
Ve stájích měla silnou alergickou reakci. Udelalo se ji spatne ze pry az dychat nemohla, zorganizovala si návštěvu u lékaře na další den a i odvoz tam a zpet. Nic vážného, jen velmi nepříjemné a zdá se, že léky co ma na alergii pomáhají. Brzy bude mít další test na alergii.
Zvlada svůj jídelní plán, kdy ma 5 snídaní od pondělí do pátku a 5 hlavních jídel od neděle do soboty s dalšími jídly, která si zařídila podle toho, co dodáváme z domova. Táta uz udělal 2 dovazky „UBER Eats“ na motorce s extra zásobami (jednou s Misou a jednou se mnou).
Podařilo se ji vyprat jednu náplň pračky, kterou jsem zaplatila přes aplikaci na dálku. Příště použije i sušičku, protože je chladnější počasí a nemusí jí v pokoji to pradlo uschnout jako minule – jsme na ni tak hrdí, že to zvládla sama.
Získávání nových přátel, kteří jsou “koňští” blázni jako ona.
Žije si svůj sen ala Emi! Radujeme se s ni!

MISA:

Vypadá elegantne každé ráno a i když se vrátí domů. Milujeme ho, když nosí správně uvázané kravaty a lesklé černé boty.
Velmi dobře se orientuje v nové škole a má své oblíbené místo ke studiu a poflakování se.
Našel si několik nových přátel a taky si nasel “Ona není moje přítelkyně”.
Rád se učí se svými učiteli na všech předmětech, ale především business a psychologi.
Byl uz povolán do ředitelovy kanceláře, protože o něm někdo pomstychtivý vyprávěl nesprávné historky, ale od stejného ředitele dostal pochvalu, kdyz rekl “3 učitele mi poslali e-mail, a řekli mi, jak je Michael výjimečný student v jejich hodinách.” – wow, to nás dělá jeset hrdými.
Pokračuje v práci v Tesku dvakrát týdně a vydělává dobré peníze díky tomu, že si chce postavit svůj vlastní počítač coz jehe prvním cílem a ušetřit a investovat jako druhý cil.

Rennie December 30, 2023

Cesky Blog

Hlidame cerneho labradora Fragla

Neděle 10. září 2023

Byli jsme požádáni, abychom hlídali dvouletého labradora Fragla, našeho souseda, a s radostí jsme to přijali. Bohužel Emilka byla na internate a Míša v práci, takže jsem byli jen já a Steve. doma Nedělala jsem si žádné plány, věděla jsem, že budu potřebovat nějaký čas, abych ho usadila a našla si vlastní cestu ke psovi, protože to byla pro me úplně nová zkušenost. Už jednou u nás na zahradě byl, tak jsme doufali, že bude v pohode. Postel mu přinesli s miskou na vodu a bez problémů jsme ho usadili v kuchyni. Od začátku byl velmi klidný, protože všude bylo ticho a kolem něj žádné děti neutíkaly nebo neběhaly. Trvalo mu asi 30 minut, než očuchal všechny kouty v kuchyni a v zimní zahradě, kde jsme trávili většinu dne. Našel si místo na koberci a celý den klidně odpočíval s různými aktivitami, které čmuchal a daval mi pozornost. Když byl na zahradě, znovu vše očichal a hrál si s míčem, který mu Steve schoval za keřem; našel to během chvilky. Miloval pozorování ryb v jezírku a zevnitř pozoroval vše, co se v zahradě hýbalo. V kuchyni rozplácl své dlouhé tělo uprostřed podlahy a museli jsme ho obchazet. Celý den jsme ho chladili a bylo prijemne ho mít u nas doma. Vůbec žádné problémy, kromě jeho krátkých chlupu, které se dostaly všude a budeme je nacházet ještě pekne dlouho, i když jsem vysála a podlahu vytrela. Jsme rozhodnuti si pořídit psa, který nepouští chlupy, není příliš velký na nas dum a kterého lze v případě potřeby přenést. Realita je však taková, že jako každý člen rodiny je pes velkým závazkem, takže nesmime slepě spěchat. Emi a Steve mají také alergie, které je třeba zvážit. Mozna, ze bude pro nas nejlepsi si psy jenom pujcovat na hlidani od druhych.

Rennie December 30, 2023

Cesky Blog

Misa a gymnazium

Pondeli 4. září 2023

Nikdy jsem si nemyslela, že budu psat tento příspěvek, že Misu prijali na prestizni gymnázium v Alcesteru, aby mohl studovat A-levels (maturitu) z dějepisu, business, zemepisu a psychologii.

Ve čtvrtek 24. srpna, kdy se studenti v Anglii dozvěděli výsledky, jsme netrpělivě čekali do 14:29 na e-mail, který nam oznamil “neprijaty“. Rychle jsem odpověděla a vysvětlila jeho známky z male maturity (IGCSEs) podrobněji, protože nám Britská škola v Colombu poskytla rozpis všech položek a některé z nich byly tak blízko vyššímu znamkovani (78% byl dvojka, ale 80% uz byla jednicka). Modlila jsem se, aby to pomohlo a taky ze ano – v 16:07 nám přišel e-mail, že místo Ekonomie, kterou si vybral, může studovat dejepis, a at dame prosím vědět, zda misto přijímáme. No jasne ze prijimame, a okamžitě jsem odepsala.

Tohle vsechno se sebehlo během skoleni pro 5 mezinárodně vzdělaných porodních asistentek, ktere jsem vedla, Steve pracoval, ale pomahal mi v psaní e-mailů jasným a diplomatickým způsobem a Míša byl na cestě do Teska na odpolední směnu.

Sama jsem si pak na chodbě trochu poplakala radostí a úlevou, Míša to vzal jako “OK” a koupil si obed v MacDonald’s, tatínek byl nadseny a pysny a Emilka z jeho novinky mela také radost.

Večer jsme ho všichni jeli vyzvednout z práce a jeste se stavili za Anglickou babičkou, abychom jí řekli tu dobrou zprávu. A ona na to: “Dobrá prace!” a poradne ho objala. Deda uz spal.

Studiem na gymnáziu jde ve stopách svých předků: svého otce a maminky, dědečka Philipa a i pradědečka Charlese.

Steve a já jsme Míšu odvezli na jeho první den jako studenta gymnázia, hrdě a velmi šťastně s vědomím, že má příležitost studovat na skvělé škole se skvělými učiteli, s důrazem na etiku a rozvoj všestrannosti, stejně jako dosahování akademického vzdělání, uspěchu a nekonečnych možnosti. Měl na sobě oblek šitý na míru, coz byl jeho požadavek, když jsme se ho zeptali, jaký dárek by si rád odvezl z Colomba, a jednu z tátových hedvábných kravat s windsorským uzlem, cítil se také hrdý, ale také úzkostný, vystrašený a nervózní – já tomu říkam “horská dráha emocí”.

Míša a jeho vesnický přítel Daniel jezdi spolu, my, rodice, se dělíme o taxiky do a ze skoly, a bylo radostí je zavest prvni den a cítit tu hrdost, která je hmatatelná na fotografii.

Přejeme mu produktivní a zábavné dva akademické roky. Doufáme, že ho připraví na velký svět a jeho budoucnost, ať už bude jakákoli – zeměpis, protože se zajímá o změnu klimatu, business, protože chápe, že vše se točí kolem podnikání a financi, ať už si to přejeme nebo ne, a psychologii, protože jak nám vysvětlil jednoho nedělního oběda na Srí Lance, řízení změny klimatu bude největším projektem svetovych změn, jaký kdy svět viděl. Dejepis, protože tento předmět miluje, pomáhá rozvíjet mozek pro uchování a propojování faktů, a pokud se mu bude držet a bude ve všech směrech úspěšný, vynikne spíše čtyřmi maturitami než třemi. Chytrý to mladý muž.

Rennie December 29, 2023

Cesky Blog

Emilka si splnila sen

Neděle 3. září 2023

Vzhledem k tomu, že Emilčiny známky z IGCSE byly dostacujici, aby dostala bezpodmínečnou nabídku na její vysněnou Hartpury College, teď to byla hra na čekání na ubytování, aby mohla přes týden a víkendy pracovat ve stájích v rámci studia chovu koní. Termín pro obdržení jakékoli nabídky e-mailem byl pátek 1. září, ale v úterý 29. srpna jsme zacali mit obavy, že jsme zadny e-mail neobdrzeli a přestože jsme byli požádáni, abychom nepsali na přihlášky na ubytování, udělala jsem to. Pěkně a zdvořile, protože jsem věděla, že byla jednou z prvních, kteří o internat zazadali, když se 17. dubna v 9:00 otevřel aplikační systém. Toto a zároveň to, že musí být na místě a je daleko od domova, byly mé tři důvody v e-mailu.

Povedlo se a ve středu 30. srpna ve 21.15 mi přišel e-mail s nabídkou ubytování. Nebyla to sice její první volba pokoj pro jednu osobu s vlastní koupelnou, ale pro dvě osoby a společnou toaletu, ale neměla na výběr. Když se dozvěděla, že více než 130 studentů stále čeka a značný počet z nich s největší pravděpodobností nezačne studovat na Hartpury, protože nebydlí na místě, mela velké štěstí a byla rada za to, co ma. Měli jsme 3 dny na zorganizovani se k nastěhování se v neděli 3. září.

Byl to vzrušující den pro ni i pro nás. Objala svého bratra Míšu, než v 9:00 odjel do práce v Tescu, za chvíli byl naložený kufr auta plný věcí, její nejlepší kamarádka Eleanor se přišla rozloučit a asi v 11 jsme vyrazili s rychlym zastavenim u prarodičů říct poslední pozdraveni. Náš slot byl 13:30-16:15 a ona tam chtěla být včas – pochopitelné.

O několik minut později jsme byli ohromeni nádherně udržovaným, rozlehlým areálem vysoké školy, jakmile jsme odbočili z hlavní silnice severně od Gloucesteru, organizací a vstřícností zaměstnanců a neuvěřitelnou efektivitou toho, jak bylo možne 700 studentů nastěhovat ve stejný den.

Jsme za ni šťastní, protože víme, že žije svůj sen a bude studovat na vysněné škole, která byla dříve k vidění pouze na internetu a v tištěných médiích.

Pomohli jsme jí uspořádat její ložnici a postel, odložit všechny její věci a měli jsme pár minut na to, abychom se šli projit a podivat se kolem kde bude travit nastavajicich 12 mesicu. Její spolubydlící Viktorija dorazila kolem 15:00 a zdálo se, že si padly do oka, Emilka se přirozeně ujala vedení (zajímalo by mě proč?).

Zucastnili jsme se velmi poučneho rodičovskeho večera a kolem 18.00 hod jsme ji opustili, když se připravovala na večerní grilování, které bylo součástí budování skupin přátelství.

Naše cesta domů byla plná vzrušení i pro nás, protože náš život se navždy změnil a budeme potřebovat nějaký čas, abychom se přizpůsobili, protože jsme věděli, že naše dcera se na další dva roky vydala za svým novým dobrodružstvím v nejmodernějších zařízeních.

Přejeme jí fantastický čas, nemůžeme být pyšnější. Každý rodič chce pro své děti, aby byly šťastné – což Emilka je.

Podívejte se na toto krátké video a usmívejte se!

Požádala vesmír o svůj sen a bylo jí vyhověno. Obloha je limitem pro nás všechny.