Prosinec 2020

S maminkou č. 14 jsem se setkala ve 36 týdnu jejího velice snadného těhotenství. Dozvěděla se o mně od své lékařky, ktera jí navrhla, že mít u porodu doulu by ji prospělo. Byla to ona, která rozdava moje telefonní číslo dalším těhotným ženám v čekárně.

Velmi silná žena, její zesnulý otec, který byl ve válce armádním generálem, ji naučil věřit v sebe samu a používat meditaci a vizualizaci jako způsob zvládání jakekoliv situace. Přesně to použila, když nastal den D.

Den před planovanym vyvolání porodu mi odpoledne vzali PCR a na noc jsem musela zůstat v nemocnici. Všichni si uz dělají legraci, ze si schvalne rezervuji pobyt v nemocnici!

Mohla jsem jít za ní na porodni sal az kolem 15.30 vedic, ze mam negativní výsledek PCR. Holčička se narodila do 3 hodin poté, co jsem byla s ní, a maminka nemohla uvěřit, jak úžasně to zvladla. Ani doktorka nechtela uvěřit rychlosti, se kterou porodila své první dítě.

Během několika hodin byla zpět ve svém pokoji, v cistem pyzamu, malou krmila a stále dokola opakovala, jak nemuze uveřit, že ​​se z nich stala rodina. Byla jsem na ni opravdu velmi hrda.

Miminko cekalo asi tyden na jmeno Lukah, coz znamena „nositel světla“. Domu ji pustili hned na druhy den, ale třetí den musela znovu do nemocnice se žloutenkou a maminka tvrdě bojovala za to, aby nedostavala žádnou intrazilni medicinu ci tekutinu, jenom UV lampu. Byli doma do 2 dnů a daří se jim dobře. Nadelili si uzasny darek pod vánoční stromeček.