22. -27. Prosince 2020

Letos jsme měli úplně jiné Vánoce v tom blaznivem roce.

Věděli jsme, že nemuzeme být s rodinou, tak jsme si naplánovali dovolenou na Srí Lance, nebot některé větší hotely jsou stále otevřeny s 50% obsazením.  Nezabalila jsem ani jeden dárek, ale ani jsem zadny dárek nerozbalila. Užívali jsme si rodinnou pohodku. Děti od nás dostaly jednu plyšovou hračku a stolni hru od jedné z žen, které jsem podporovala během těhotenství.

Pryc ze spinaveho velkomesta, strávili jsme 2 noci ve vile na pláži Belline Blue v Unawatuně a 3 noci ve velkem stanu v Jetwing Hotel Yala a ucastnili jsme se 2 safari s nezapomenutelnými vzpomínkami. Steve (poprve) a deti (podruhe) si dali hodinu surfovani a moc si to uzili (ja si zapomela plavky do more). S Emilkou jsem se zucastnila 26.12 v 9.30 pietniho aktu na plazi na pamatku obeti Tsunami v roce 2004. 

Rodina spolu, povídali jsme si, relaxovali jsme, jedli jsme, pili vino (hlavne Steve, cisnik oslavoval, kdyz mu to vino oteviral, ze je to vice jak 2 mesice, co nekomu nalival vino!), poradne jsme se vyspali a meli jsme rodinnou pohodku. Vidět leoparda v safari bylo bonusem. Co víc si můžete přát.

Když moje maminka byla na Stedry den s mým bratrem a jeho rodinou, tak se nam podarilo na chvilku spojit (zrovna smazili rizky!) a po projevu královny se nám podařilo spojit pres Skype s prarodiči ve Velké Británii 25.12.  Díky bohu za technologii.

Vytváření vzpomínek je jedinná pozitivní věc, kterou můžeme právě teď delat, zatímco svět je vzhůru nohama a snazi se celit Covid-19.

Ze vzpominek budeme zit kazdy den, tydny a mesice, mozna i roky. Děkujeme Ježíšku, naši Vanocni dovolenou jsme si uzili. O kaprovi a bramborovym salate jsme si museli nechat zdat, snad priste.