Sobota 12.9 2020

Byla jsem pozvana na oslavu k Mukimu, prvnimu vodnimu miminku. Emilka bohuzel byla na konich, Steve musel zustat doma a cekat na navstevu (jeden jeho kolega z prace) a  tak jsem jela jenom ja s Misou (to vite, ze jsem ho musela dlouho premlouvat).

Ceremonie kdy miminko dostava prvni jidlo lzickou se slavi s blizkou rodinnou a blizkymi prateli. Prvne musel tatinek ohrat mleko v hlinene nadobe nad ohnem, aby preteklo. Misa ztracel trpelivost a chtel jim, jako spravny skaut, poradit, ze ten ohen udusavali tim, ze pridavali vice a vice dreva, misto toho, aby to nechali provzdusnene – to jim trvalo asi 30min! Jeste ze to mleko bylo predehrate, nebo bychom tam stali a cekali jeste ted, nez to mleko pretece.

Knez mel asi 20ti minutovy proslov (anglicky/sinhalsky) napred k miminku a pak jim “pokrtil” novy byt. Zrovna se totiz nastehovali do noveho bytu, tak spojili dobre s uzitecnym. Knez chodil z mistnosti do mistnosti a pokazde vyrkl motlidbu k one mistnosti – bylo to zajimave.

Maminka ohrala kasicku a s tatinkem mu dali prvni “prave jidlo”. I kdyz to byla jenom bezchutna ryzova kasicka, v jejich zvycich a culture je to dulezity ritual. Muki moc nadseny nebyl. Meli nachystanou podlozku s ruznymi vecmi, se kteryma se Muki v zivote bude setkavat (opet ritual v jejich kutlure), polozili ho na brisko a cekali, az zacne k nektere veci natahovat/smerovat ocima/vezme si to do ruky. Chudacek nevedel co se deje a bohuzel nebylo mozne aby si vybral jednu vec, ma teprve 5 mesicu. Misa mi rika do ucha: “Chudacek, vzdyt si lezi na rucickach, fyzicky se nemuze k nicemu natahnout!”

Soucasti ceremonie bylo rozsviceni lampy pratelstvi. Jako specialni host jsem byla pozadana, abych ji rozsvitila jako prvni. Misovi take nabidli zapalit v kokosovem oleji nasycene knoty a kdyz vsechny strany svitily, tak to bylo velice pekne, jak to krasne svitilo a prosvitilo cely pokoj.

Stul byl pripraveny s ruznyma dobrotama, dedecek se mi to snazil vysvetlovat, co kazde znamena, typicke Sri Lanske (sladke a smazene) dobrotky, kazda se svym symbolem. Ochutnala jsem kousek toho hnedeho dortiku – samy cukr a kokos.

Na pohosteni meli pripravene plnene placky/wraps, sladke vody, sladky caj a kavu. Sri Lanka ma 11% populace s cukrovkou. Divim se, ze to neni vetsi cislo. Lide tady totiz ziji na chlebu, smazenych vecech a ryzi – vsechno plne cukru.

Misa byl trosku znudeny, ale snazil se udrzovat s lidma konverzaci a protrpel ty dve hodiny bez mobilu. Novy poznatek z zivota ve Sri Lance.