7. – 9. Cervenec 2020 a 11 – 13. Srpen 2020

Vždycky jsem milovala koně a chtěla jsem chodit na lekce, ale nemohla jsem, protože jsem už byla zapojena do plno jiných aktivit. Letos o prazdninach stravene na Srí Lance mamka našla v blízkosti třídenní jízdní tábor, do kterého se zapsali také 2 naši přátele. Strasne jsem si to užila ze jsem tam ke konci prazdni šla znovu. Tento příběh pokrývá obě příležitosti.

Když jsme dorazili první den, byla jsem velmi natešena. Nejdrive jsme se ucili o bezpečnosti u koni a potom jsme si šli vybrat helmy. Poté jsme se učili o různých kartácích, jako je hříva, hřeben kari, tělový kartáč atd a na co se používají a v jakém pořadí je používáte. Pote jsme byli rozděleni do 2 skupin a meli jsme 2 hodiny jizdy. Pak jsme krmili koně a v 11 jsme si dali prestavku na náš oběd. Po obede jsme vypisovali několik pracovních listů asi 1,5 hodiny a potom jsme koně krmili znovu ve 14hod.

Pak jsme si mohli číst, povidat anebo vypracovavat dalších listů, dokud si naši rodiče pro nas nepřišli v 15:15. Každý den mel stejnou strukturu, ale když jsme jezdili, dělali jsme s postupem času stále více a více pokročilých věcí. Třetí a poslední den, po provedení vsech pracovních listů, jsme si vyrabeli hliněné podkovy a nakonce jsme meli módní přehlídku koní.

Když jsem n atabore byla poprve, tak jsem oblékla sveho oblíbeného koně, Ginny, a jezdila jsem na ní všechny 3 dny. Když jsem tam byla podruhé, tak jsem oblékala Jaffu a první den jsem jezdila na Ginny a druhý a třetí den na Robinovi. Poslední den (tedy sesty den celkove) jsem uz prechazela pres tyče a jezdila úzkými ulickama ze žlutých kuželů a tyčí. Celých 6 dní jsem jezdila sama. Poslední 2 dny byly nejlepší, protože jsem našla koně, který mi nejvíce vyhovoval. Je vysoky 12,2 rukou, šestiletý tmavý kun jménem Robin. Poslucha a na rozdíl od Ginny je opravdu na nem jezdit. U tyci neváhá a jeho klus je velmi plynulý.

Po několika dnech cítím, že můj klus se zlepšuje. Jedná se o metodu výcviku koní, která zahrnuje jízdu v kruhu na laně zvaném výpadová linie pomocí hlasu a řeči meho těla. Každý den jsem si s sebou do stájů přinesla jablko a rozřezala ho rovnoměrně na 13 kusů, takže při druhém krmení každý kůň dostal alespoň jeden kousek jablka. Posledním den jsem byla smutna, že se s nema musim rozloucit. Preci jsem s nimi nějakou dobu pobyla a poznala osobnost každého koně a přala bych si, abych mohla jezdit  každý den.