Utery 31.3 2020

Vedeni naseho sidlistniho komplexu se zdaji byt velice proaktivni a zaridili nam dovoz ovoce a zeleniny, chleba a vajicek, a ted uz i mlecnych vyrobku a ryb. Moje kamaradky, ktere bud bydli v baraku, kam nedovezou nic, anebo v apartmanech, jejichz vedeni zatim nic nezaridilo, nemaji jiz druhy tyden cerstve ovoce a zeleninu. Slibila jsem jim, ze jim zaridim tady od nas. V sobotu mi dovezli nadherne ovoce a zeleninu, co jsem si v tydnu obednala, to uz jsem psala. Bylo predem napsano, co v kazdem pytliku je, kazdy zaplatil standartni cenu, chlapy nachystaly a slo to velice rychle.

V utery ze budou prodavat pred barakem od 15hod. Ja sla v 15.10 s listkem na nakup, byla jsem asi 25 v rade a verte nebo ne, domu jsem dosla v 18 hod! Stala jsem v tom dusnu skoro 3 hodiny, s rouskou na puse. Jeste ze mi Misa pak donezl neco na piti.

A proc to trvalo tak dlouho? Oni totiz nebyly predchystane pytliky, kazdy si mohl vybrat co chtel, jednotlive se to vazilo a platilo a byl tam jenom jeden prodavac a jedna vaha! Bylo to umorne. Lide si pry stezovaly, ze se jim nelibilo co meli v predem nachystanych taskach – neuvedomili si, ze je tezka situace a ze maji byt radi i za to, co jim nekdo nachysta. 

Honem jsem to doma roztridila, co ktera kamoska chtela (byly 4) a kamoska Gabriella to s manzelem rozvezli (maji specialni znacku na aute, nebot pracuji pro ambasadu a muzou byt videdeny na ulici i kdyz je zakaz vychazeni). Slapky jsem vecer ani necitila a mela jsem strach, ze to odnesou moje zada. Verte, ze jsem byla tak unavena, ze jsem sla s detma ve 21hod spat. 3 hodiny ve fronte udela s clovekem divy, byla jsem vsak rada, ze jsem mohla pomoct a holky byly vdecne. Pokud jsme si myslely ze nakupovani bylo pred tim tezke na Sri Lance, tak ted je to mnohem tezsi.