Kveten/Cerven 2019

Když jsme se vratili z Colomba, kde jsme zažili teroristicky utok, ktery byl docela blízko nas, stali jsme pred velice vážnym rozhodnutim.

Steve cestoval celý svůj život s rodiči, protože jeho otec byl velitelem leteckeho vojenstvi a byl odhodlán, ze mu nic nezabrani, aby své rodině dal příležitost nového života a dobrodružství v Asii.

Každý den jsou noviny plné smutku a zabíjení nevinných lidí, tragedie je všude kolem nás a já se ptám: „Kde je bezpečno? Nikde není bezpečno! “Možná tak doma, ale nemůžete prece sedet doma po celý zbytek života!?

Misa byla stae pro se odstehovat navzdory událostem, Emilcinou jedinnou starosti byly její dvě čtyřletá morčata Melody a Lea.

Překvapilo me, ze i ja jsem se nebranila prilezitosti cestovat a vidět svět, protože jsem věděla, že to bude jenom na 16 měsíců.

Stevovi rodiče nás povzbuzovali, abychom využili příležitosti. Moje mamka nevyjádřila svůj názor, ale když jsme to analyzovali a přemýšleli, co by řekl můj táta, souhlasila, že jsme se správne rozhodli, abychom využili příležitosti – bylo to nyní nebo nikdy, děti rostou rychle a brzy budou mit zkousky/maruritu, což může být těžší udělat v zahraničí. Někteří naši přátele byli nadšeni, ale někteří moc ne.

Dalsi krok byla smlouva se Stevovym šéfem a já jsem musela požádat o kariérní přestávku u meho zamestnavatele, u ktereho jsem zamestnana od roku 2008 jako porodní asistentka, což mi bylo schvaleno. Doufala jsem, že univerzita mi taky schvali karierni prestavku, jsem u nich zamestnana od roku 2015, ale neuvedomila jsem si, ze jsem mela smlouvu na dobu urcitou do 31. července 2019, smlouvu mi bohuzel neprodlouzili a tak jsem musela odejit.  Jsem vsak přesvědčena, že každý černý mrak má stříbrny lem a kdo vi, jaké dveře se mi v budoucnu otevřou a kde!?

Když Steve podepsal smlouvu s osobnim oddelenim dne 6. června, trosku me to „vzalo“ a najednou jsem si uvedomila, ze nejde vycouvat zpatky. Musela jsem využít všechnu svou pozitvitu a energii, abych mohla dale s nadsenim pokračovat s plány na přestehovani se.

Byrokracie na Srílanském imigračním úřadu znamenala, že získání pracovního víza, pres veškerou pomoc sekretářky ve Sri Lanske kancelari, trvalo více než 5 týdnů. Predbezne jsme rezervovali letenky na 8. srpna 2019, ale kdyz vám řeknu, že 31. července jsme jeste stále nevěděli, jestli Steve získá vízum pro sebe a pro nás, když jel do Londyna na Sri Lanske velvyslanectvi, tak si dokážete představit ten stress.

„Nikdy se nevzdávej“ je dobre moto a vyplatilo se. Dostali jsme krasne lesknouci se mesicni vstupní vízum, se spoustou razítek do nasich pasu, za ktere Steve zaplatil 4000kc. Jakmile přistaneme v Kolombu, musíme požádat urady (jsme pripraveni na dalsi prodlouzenou byrokraciii a vyrizovani s urady) o vízum k docasnemu pobytu do prosince 2020. Dokoncime baleni, rozluckove vecirky s kolegy z prace a den odjezdu se blizi!