Pondeli 24. a Utery 25. Unor 2020

Po posledni ranni safari jsme posnidali a meli jsme se vsichni (8) vydat na 3 hodinnouvu cestu do Maunt Abu, nase posledni zastavka pred odjedem.

Steve vsak s Misou od vecera travili v posteli, na zachode anebo objimajici umyvadlo. Me bolelo cele telo a Emku hlava. Myslela jsem si, ze to mam z toho dzipu a Emka z toho nateseni, ale byly jsme strasne unaveni, ze v autobuse a pak  v hotelu jsme to cele prospali, vsichni, asi nejaka chripka. 

Tchani byli ok a tak s nasimi znamymy zasli do jednoho z nejkranejsiho indickeho chramu v Mount Abu, kde bylo vsechno z mramoru – no nadhera. My jsem se nejak s Emilkou zbrchaly, abychom sli s nema, ale veceri jsem uz nezvladly. Kluci se naopak prospali a pak na veceri vstali.  

Na druhy den opet ranni snidane a pred 8mou hodinou odjezt na letiste v Udaipur, od tud do Bengaluru a do Colomba. Cesta nam trvala 3 hodiny, deti se dospaly. Meli jsme uzasneho ridice s charakterem, ktery nam vykladal o svoji rodine, jak 17 mesicu chodi do prace a zije v Udaipuru a pak na 2 mesice jede domu do Kashmiru. Videli jsme zase tu spinu, tu bidu, ten neporadek, ale take krasu prirody, laskavst lidi a zvirata vsude (hlavne psy a kravy). Ridic nam tvrdil, ze kdyz ridite v Indii (nikdo nedodrzuje pravidla, kazdy si jezdi jak chce, ale fakt, i do protismeru!), tak musite mit tri veci: klakson na troubeni, brzdy na brzdeni a hodne stesti!

Domu jsme dojeli kolem 21hod, po ceste koupili pizzu na veceri – nejjednodussi a nejvdecnejsi vecere, hlavne to mam bez prace. 

Plni zazitku, ale unaveni, spinavi, s kupou spinaveho pradla (jenom 4 pracky!)

Vylet do Indie splnil ocekavani, vedeli jsme ze je to jak Colombo 10x horsi a hlavne ty lidi a ten prach me dost odpuzoval.

Debarshi a Chandrima uz planuji dalsi safari v Indii, tentokrat na tigry a chteli, abychom se k nim pridali, to budou krasne Vanoce!