13-28.4 2019

V sobotu 13teho dubna nas taxi zavezlo na letiste Heathrow na primy let ve 21.20. Steve nas vsechny propasoval do executive salonku, tak jsme zacali dovolenou s sampanskym a dobrou veceri.

Let UL504 v Airbus A330-200 byl uplne plny, sedeli jsme uprostred letadla skoro uplne vzadu. Deti znaji dril: zapasat se, zabalit se do deky, sluchatka na usi a vyuzit hraci konsoly na hry, muziku ci filmy a u toho si jist a pit, kdyz se o vas stewardky postaraji. Byl to nocni let, tak jsme si chvilku pospali, ale v sede se toho moc nenaspi. Pristali jsme primo v poledne a do 32 C horka a 100% vlhkosti.

Taxi nas odvezlo do 3 pokojoveho bytu v 17tem patre ve velkem komplexu, ktery je uzavreny s ochrankou a v kazdem ze tri 37 patrovych mrakodrapu je security a hlida to 24hodin denne. Vzali jsme to pres obchod na mleko, chleba a maslo – to jsme jeste nevedeli, ze tyhle tri zakladni veci, budou nase obziva na druhy tyden dovolene, diky tragickym utokum o Velikonocni Nedeli.

Prvnich par dni jsme jenom relaxovali a spali, 4.5 hodinnovy casovy posun a probdela noc s nama zatocil. Ten nas complex mel 3 bazenky, posilovnu, hernu, obchod, tak si dovedete predstavit, ze az slunko prestalo silene palet, kolem 15hod, ze jsme cely vecer stravili u bazenu a nikam jsme nemuseli chodit. Oslavu 19theho vyroci svatby jsme meli I s detma (no romantika s detma neni zadna!), v krasne restauraci Taprobane v Cinamon Grand Hotel, kam jsme se dovezli tim malym trikolovym vozitkem TUK TUK. Presne ta restaurace, ve ktere jedna bomba vybuchla za 6 dnu pote!

I kdyz pobyt v Colombu byl spise “pracovni”, zaplatili jsme si tri denni pobyt v male hotylku, na druhe strane ostrova v Trincomalee, asi 6 hodin minibuskem, kde jeste v roce 2009 byla civilni valka a nikdo tam nesmel jezdit.

Jejich moto bylo “Raj na zemi” a to vite, ze jsme si to vsichni uzili, hlavne ja, ktera jsem nemusela varit, prat a o nikoho se starat, jedninnou starosti pro me bylo, co si dam na jidlo a kdy pujdu k bazenku!

Zpratelit se pro nas nebylo tezke, potkali jsme jednu rodinu z Manchestru, ktera je jiz druhym rokem jako ucitele v Bahrain s jejich dvema stejne staryma jako nase. 4 deti v bazenu a dospelaci na lehatku popijet pivecko a jist co si obednaji – to by se libilo kazdemu! Nejuzasnejsi zazitek jsme vsak meli, kdyz jsme byli snorchlovat s coral reef a pozorovali ruznobarevne rybycky – no nadhere. Videli jsme morskou zelvu (velikou jak kanalovy poklop), jak se vyplavila z domecku a kluci s ni plavali jako dve “Morske Vily”!

Vratili jsme se do Colomba v noci v sobotu, unaveni, spaleni (I kdyz jsme pouzivali factor 50), ale plni zazitku. To jsme nevedeli, ze nase plany na dalsi tyden budou jine diky tomu tragickemu sebevrazednemu bombovemu utoku na 3 hotely a 3 kostele, co jsme se dozvedeli az kolem 10hod rano, kdyz nam Stevuv kolega zavolal. Slyseli jsme nejake vybuchy, nebot jsme byli asi kilometr od tech hotelu, ale tim, ze se vsude stavi mrakodrapy, nenapadlo nas to. A ze jezdili sanitky, to cloveka taky nenapadne, ze se neco tragickeho stalo, v tom horku sanitky jezdili porad a hlavne ve velkem meste. Bylo nam receno, at nikam nechodime. Ja mela nachystane na Velikonocni Nedeni svatecni tea (typicke Anglicke sandwiche a dobrotky), u bazenu jsme pak pozvali cizi lidi, at to nemusim vyhazovat. Atmosfera byla smutna, vsichni vsude o tom diskutovali, ve zpravach to bylo ukazovane porad dokola, my jsme si vsak dale plavali v bazenu a tak trosku schovani za barierou kolem naseho komplexe, deti jsme nechteli zbytecne panikarit. Snazili jsme se byt v kontakku s rodinou a s prateli, aby vedeli, ze jsme ok, ale v jednu chvili vypli socialni media kvuli roznaseni nepravdivych informaci, ale chytry Steve byl schopny se na interent pripojit. Cely tyden jsme meli zustat v bezpeci domova, ale podarilo se nam se jit podivat do Britske skoly a popovidat si s panem reditelem, zastavit se v jednom obchodnim stredisku a prohlidnout si potencialni byt a dum na pronajem. Kdyz uz jsme byli venku v patek, den pred odjezdem, tak jsme to riskli a zasli si na obidek do velice prijemne Francouzke restaurace (vsechny restaurace byli poloprazdne). Pizza hut byla pres ulici tak si dovedete predtsavit, kolikrat deti si byli se Stevem pro pizzu – jejich nejoblibenejsi jidlo.

Sledovali jsme zpravy a situaci, pripravovali jsme se na cestu domu, ktera mohla byt zajimava, nebot teroristi vedi, ze na letisti je plno lidi a jendoduchy cil. Citila jsem vsak, ze se zeme probudila a zabezpecila letiste a turisty jak nejvice mohla, takze jsme mohli relaxovat na letisti a cekat na letadlo co nas odveze domu. Bylo uplne plne, a taky jak by ne, 8000 anglicanu pry cekalo na navrat do vlasti. Ja jsem si vsak oddechla az jsme byli uvnitr naseho domecku, kdy nas Taxi dovezlo z letiste v noci 28. Dubna. Deti si na druhy den stezovali na zimu a chodili v zimnich bundach – no aby ne, presun ze 32C do 9C je velka zmena!