Jedna z veci, proc se Emilka puvodne nechtela stehovat do Sri Lanky, byla jeji morcata Leah a Melody. Jakmile jsme vsak vedeli, ze v nasem baraku bude bydlet skvela rodina a jejich dcera se do nich okamzite zamilovala, vedeli jsme, ze se o ne bude pekne starat, tak se Emilka uklidnila.

Morcatka Emika dostala jako darecek na 9te narozeniny – uplne zive si vzpominam na den, kdy jsme pro ne jeli, kdyz si je vybirala, jak si je vezla v krabici domu, jak byla nadsena a stastna byt majitelkou zviratek a jak se zaclenili do rodiny. Za ty roky, Emilka si s nema hodne vyhrala, a I kdyz jim musela uklizet klec kazdy vikend, delala to s laskou a pekne se o ne starala.

Kdyz vime, ze se morcata dozivaji 4-8 let a my budedme pry 1.5let, je pravdepodobne, ze za nasi nepritomnosti umrou. Emilka se s tim nemohla smirit, ale co ji jineho zbyvalo. 

Uz asi vite co prijde, ze?

Dostala jsem SMS od te rodiny, co zije u nas v baraku, ze Melody (tu cernobilou) nasli ve stredu rano 21. zari v jejim pelisku mrtvou. Maminka se citila provinile, ze se to stalo, ale nebylo nic, co mohli udelat, aby tomu zabranili. Jak jsme se domlouvali, zakopali ji pod dedeckovu svestku u garaze. Kdyz jsem to rekla Emilce, byla moc smutna a plakala, vzpominali jsme na ne, mluvili jsme o nich a prohlizeli jsme si tech plno fotecek a videa, co mame. Vcera rano vsak prisel dalsi vzkaz, ze bohuzel Leah (tu hnedobilou) nasli rano ve stredu 13. listopadu v pelisku taky mrtvou. Emilka byla velice smutna a moc plakala, no to si dovedete predstavit. Smutna byla atmosfera I doma. Leah byla pochovana take pod svestkou a Emilku utesoval jedinny fakt, ze Melody a Leah jsou zase spolu.
Me to bylo taky lito, vedic kolik casu, energie a prace nas stalo 4 roky se o ne starat. Je to smutne vedic, ze uz si nikdy nebudeme moci pochovat to jejich tlustoucke, kulatoucke chlupate telicko a uz je nikdy neuslysime kvikat/skvilet, kdyz nas “holky” vitaly.

Zivot jde dal a my se musime s tim naucit zit.