Sobota 22. – Pondělí 24. října 2022

Safari je na Srí Lance jednou z „must do“ atrakcí, tak proc ne to zažít podruhe. Vzhledem k tomu, že Steve zmeškal narozeniny dětí kvůli tomu, že byl pracovně v zahraničí, a o tyden později následovaly školní ctvrtletni prázdniny, vzal si Steve v pondělí 24. října dovolenou, aby nám poskytl prodloužený víkend – na safari. Zarezervovali jsme si glamping na Wild Ceylon Safaris v Yale a užili si čtyři safari ve společnosti přátel ze sidliste, kde jsme bydleli puvodne; děti podobného věku jako mame my a velmi prijemná mamka.

Náš řidič Ishar nás vezl z Colomba přes dost tezky přívalový déšť a zastavil u dálničních služeb, aby si děti mohly vychutnat pizzu k snídani jako narozeninový dárek! Yala se nachazi v suché zóně, kde prší, ale mnohem méně. Vyzvedl nás přátelský řidič s tím, co se ukázalo jako fantastický ranger, Kithu (nebo Keith!) a odvezli nás do kempu jeepem.

Stany byly prostorné,  na “konci sveta”, dojezd jeepem 4×4 byl nutny, protože terén je pro normální auta naprosto nevhodný; za chvíli by byli se všemi čtyřmi koly ve vzduchu! Dojeli jsme zrovna na oběd a pak na naše první odpolední safari.

Co chcete vidět? Samozřejmě leoparda. Měli jsme štěstí, viděli jsme dvě mláďata v 17:30 a na místě dost blízko k bráně, ze které jsme vyjizdeli ven (park se zavira striktne v 18hod). “Držte se pevně.  Je čas na Ferrari Safari,“ řekl Keith k radosti dětí !  Jak bylo napsáno v předchozím příspěvku na blogu (Vanoce 2020), pokuty mohou být vysoké za zpoždění a řidiči a rangers riskují zákaz vstupu na urcitou dobu. Pro Steva bylo fotografování velmi obtížné, stmívalo se, výhled zakrývalo listí a houpání zaparkovaného džípu na dlouhém odpružení ztěžovalo, aby snímky nebyly rozmazané (několikrát zaznělo „PROSÍM, NEHYBAT SE, NEDYCHAT!“), ale výsledky stály za to a shrnují tuto zvláštní příležitost.

Keith byl chodící encyklopedie a naučili jsme se od něj tolik o zvířatech, jejich hierarchiích, teritoriích a o tom, jak je pro ně energie kriticky důležitá, protože ji musí vydavat na zjiskani potravy (bez nakupování), o ekologických systémech, o symbiotických vztazích a další. Kromě znalostí z toho, že je vědeckým pracovníkem, má charisma a přístup, díky kterému byly naše tři dny úžasné. Je také zručným fotografem divoké zvěře, takže si se Stevem rozumeli. Nejlepší ze všeho bylo udelovaní kvízu pro dospělé versus děti, abychom se soustredili na to co rika – a díky tomu jsme si každý uchovali mnohem více vedomosti. Emi nás obzvláště ohromila věcmi, ktere si zapamatovala, takže vlastně bylo spravedlivé, že děti každý den porazily dospělé o bod! 🙂 Chutná večeře s čokoládovým dortem na oslavu narozenin Míši a Emilky pod hvězdami byla milou tečkou od velmi pozorného personálu. Spánek byl snadný – zvláště když jsme věděli, že budík mobilního telefonu zapípá ve 4:45, včas, abychom se ujistili, že jsme úplně vzhůru a připraveni opustit tábor v 5:30 na ranni safari.

Hrbolatá cesta k bráně parku, kterou jsme používali, trvala něco málo přes dvacet minut, takže když byly zakoupeny vstupenky, bylo 06:00 a čas jít dovnitř.  Každá minuta se počítala, protože jak slunce stoupá, mění se i celé prostředí a rané minuty jsou kouzelné. Na tomto safari jsme neviděli leoparda, ale vrátili jsme se do tábora na oběd, stále ohromeni přírodou – a pochopili jsme, co jsme viděli díky Keithovi.

Maly bazének u našeho stanu byl super osvěžující, skočit do něj úplně nazí (na nikoho jiného než na jednu nebo dvě opice ci monitor lizard!) a pak si jen užívat ptačí zpěv a zvuky džungle, než se připravíte na oběd – a následuje odpolední safari.

Podařilo se nám vidět více leopardu, opět těsně před uzavřením parku, a tak s dalším Ferrari Safari, abychom to stihli do zaviraci hodiny. Tentokrát to byli dva dospělí leopardi, kteří se před pářením navzájem dvořili – a Keith chtěl, aby Steve všechno zachytil, protože se to moc často nevidí a chtěl to do záznamů parku. Každý samec má území asi 20 čtverečních mil, zatímco samice ne, takže vědět, kdo byli oba partneři (identifikovaní podle skvrn na čele), pomůže rangerům pochopit, kdy za čas uvidí nové mládě. Fotografování bylo pro Steva opět velmi obtížné, tentokrát nejen kvůli slabému světlu a kolébání 4×4 na jeho zavěšení, ale také proto, že se z ničeho nic objevila další vozidla, která se zaměřovala na ten nejlepší výhled. Nakonec fotil „přes“ další džíp v mezeře mezi dvěma cestujícími. Není čas se připravovat na to, co přijde, protože levhart se prostě objeví.. Chudáci zvířata, nevadí jim pry byt mezi lidmi. Leopard všechny úplně ignoroval, což je známé jako návyk 5. úrovně.

Návrat do tábora přinesl další koupání v bazénu a po přípravě na večeři, svetelne lampy a otevřený oheň pod hvězdami, abychom si užili Stevuv Ginn&Tonic nebo něco jemnějšího pro děti.  Krásný konec dne a další chutná večeře uvařeno pro nás; Miluji, když se o mě někdo postará, aniž bych musela vařit nebo umyvat nadobi. 

V pondělí ráno jsme opět vstávali brzy, tentokrát jako úplně první vozidlo v parku v 06:00. Rychle jsme byli odměněni mladým levhartem, který střídavě podřimoval na padlém stromě a zvedal hlavu, aby si prohlédl stádo danku, které jeho přítomnost nevidělo ani necítilo. Snídaně byla jasně na mysli. Ranní samota byla úžasná a ještě víc vidět probouzejici se přírodu. Nakonec leopard vyhladověl, ale byla to výsada vidět, jak se postavil, a pak skok a sprint, ze kterého jelen (který je rychlejší) utekl. Jeho energie se vyčerpala, byl čas jít znovu spát.

Hon na lenochoda (sloth bear) byl neúspěšný, ale i tak jsme meli další příjemné safari se spoustou nových informací, které se můžeme od Keitha naučit. Oběd v resortu se závěrečným skokem do bazénu, čas sbalit si kufry a po třech dnech dobrodružství se vydat zpět do Colomba.

Cítíme štěstí, že zažíváme všechny tyto nádherné dny a vytváříme si vzpomínky na celý život.