Pátek 26. srpna 2022

Naše pomocnice Syiana nam od října 2019 jednou týdně pomáhá s úklidem bytu. Steve vtipkuje, že její žehlení spočívá v tom, že se podívá na vypraný kousek, řekněme na košili, pak vezme žehličku a řekne „Ahoj košile, já jsem žehlička“, než ji odloží, aniž by cokoli udělala!  – tim chce rict, ze neumi zehlit a jeste jsem ji to nenaucila, i kdyz jsem ji to parkrat ukazovala.

Je však velmi vděčná za to, jak se o ni staráme a platime ji, i když nemůže přijít do práce, odvděčila se nám lojalitou, o které víme, že ne vždy existuje. Když jsem s ní v pátek 26. srpna v 10:30 mluvila, cítila jsem i přes její omezenou angličtinu, že rodi a brzy bude na porodním sále. Mela jsem pravdu, ve 12:15 se ji narodila třetí dcera. Malutka holcicka vážící 2,25 kg, ale perfektní.

Se Stevem jsme ji šli navštívit do nemocnice se dvěma taškami vecí a potravin a byla viditelne potěšena, že nás vidí. Mala měla zpočátku žloutenku, takže zůstaliyv nemocnici 6 dní, než byly propuštěny.

Navštívila jsem ji pak doma, protože tam byly nějaké komplikace, a ona pořád říkala “Velký problém, hruza madam!”, ale vše vypadalo v pořádku. Její omezená angličtina a moje neexistující sinhálština mi bohuzel zabránily ji uklidnit a pořádně vysvětlit veškerou fyziologii, která se děje s jejím tělem a jejím dítětem. Dala jsem jí nějaké dárky pro miminko, nějaké jídlo pro ni a nechala jsem jí nějaké peníze na nákup zeleniny a ovoce.

Domácí prostředí bylo hrozne a extrémně jednoduché, jako všechny chudší rodiny zde na Srí Lance. ona a její manžel bojují o preziti ze dne na den. To nejmenší, co můžeme udělat, je pokusit se ji pomoci.

Po navsteve jsem sla asi kilometr pesky směrem k domovu, a přemítala jsem si v hlave a připomínala jsem si, jaké mám to štěstí, že si ziju zivot, jaky si ziju. Jsem za to každý den vděčná.