18. dubna 2022

Všechny dobré věci jednou končí, a i když se zdálo, že náš čas utíká pomaleji než v každodenním životě, bylo příliš brzy na to, abychom odjizdeli. Když se Aleaf postaral o všechny formality, aniž by byl dokonce požádán, šlo jen o zaplacení posledního účtu (au!) a rozloučení – to jsme vsak jeste nevedeli, ze nas ceka poslední překvapení!

Aleaf se mezi reci Stevovi zmínil “……..včas pro tvůj odjezd luxusní jachtou”, když probírali formality, ale nemysleli jsme na to, dokud jsme skutečně neodjeli. Když jsme jeli vodním taxíkem k odjezdovému molu, všimli jsme si nového motorového člunu – Beneteau Gran Turismo 40, jak Steve poznal (co vsechno on nosi v hlave, děti mu říkají BBC archiv). Přemýšleli jsme, kdo z hostů to vlastní nebo si to najal, netušili jsme, že je to pro nas. S hodinovou plavbou na letiště Kooddoo-Viligili a vědomím, že Steve miluje plachtění a motorové čluny, toto byla posledni krasna tecka, abychom se rozloucili ve stylu. Dokážete si představit, jak Steve byl v 7mem nebi – ale to nebylo vsechno, ridic ho požádal, aby tu lod řídil skoro celou cestu. Jaké privilegium – a obrovská důvěra. Naštěstí si vzpomněl na pravidla na moři (děkujeme skautské asociaci, že ho vycvičila!), protože při svištících rychlostí 38 uzlů (44 mph / 71 km/h) jsme měli další loď, která dělala totéž v opačném směru. Žádná drahá kolize se nekonala. 

Poté, co jsme se rozloučili s Aleafem a komorníkem, který se učil s ním, zbývalo už jen letět na ostrov zpět do Male a pak noční let domů. Dovolená skončila tak rychle, ale vzpomínky nám zůstanou až do konce zivota.

Poslední slovo si však musí nechat Míša a Emilka; jsme na ně tak hrdí. Dodrželi svůj závazek bezvadně, jak potvrdili naši přátelé. Vrátili jsme se do čistého a uklizeného domova bez hromady špinavého nádobí nebo plne myčky, která čekala na vyložení, a uvítací pozdrav s malovanými vajíčky a pěknými slovy. Prijeli jsme o půlnoci a oni tiše čekali v botniku u vchodových dveří, aby nás mile překvapili!

Dovedete si to privitani predstavit?