Duben 2021

Poprvé jsem mluvila s maminkou čislo  23 (Německá pani se Srílanským manželem) v jejím 35. týdnu těhotenství a uz tehdy si byla dobře vědoma svých práv a svých přání a vytvorila si 4 stránkovy plán porodu. Paní doktorka jí dala moje číslo, protože si prala porod do vody. Setkala jsem se s obema v kavárně v jejím 37. týdnu tehotenstvi a probrali jsme Srílanský zdravotni systém, jake vize mela o porodu, že se jí chlapeček narodí, a jak vyvazit její očekávání v rámci soukromého zdravotního systému orientovany hlavne na penize.

Bydlí 8,5 hodiny z Colomba na druhé straně ostrova. Na posledni dlouhou cestu v tehotenstvi se vydali přesně ve 39 týdnu s tím, že druhý den budou prijati do porodnice, aby veděli, co se děje. Porod se rozbihal, a zase se zastavoval a s každou hodinou maminka byla vice a vice unavená. To uz jsem byla s nema v porodnici po prodelani dalšího Covid testu, který byl negativni.

Po 24 hodinách v porodnici lékařka navrhla urychlení procesu a vyvolani porodu umele. Dalších 12 hodin na porodnim sale, kde jsem je podporovala (masáže, aromaterapie, pozitivní myslení, podavani kokosove vody) a navzdory zdlouhavemu procesu jsme měli čas na hudbu a tanec, světylka a i kávicku se skořicovými buchtami z mé oblíbené kavárny. Maminka mela obrovskou vytrvalost a odvedla úžasnou práci. Chlapeček se narodil s pomocí lékařky v 18.03 a já jsem byla svědkem dalšího zvláštního okamžiku, kdy se zrodila nová rodina.

Když mi nový táta poslal obrázek, jak se druhý den sešel se svým synem Rahmi, byla radost a štěstí hmatatelna. Po čtyřdenním pobytu v nemocnici je jejich přítel odvezl zpět na jejich místo v ráji a nová maminka byla nadsena chlapečkem, kterému se dařilo dobře a celá rodina měla obrovskou radost z toho, že se vrátili domů. Život pro ně je jedno velké štěstí, potichu si užívaji svou malou rodinku daleko od lidí a civilizace v tropickem raji u more. Táta je Tamil a jeho rodina má obrovské kulturní kořeny, ale vím, že se snaží být moderní rodinou v komunitě, ve které žijí.