3. července – 28. srpna 2021

Plány, ze se v UK v letních měsících budou tykat pobytu s rodinou a přáteli a konzumaci Anglického jídla, byly splněny na 100%.

Cítili jsme se vsak jako turisté v naší vlastní zemi a žít z kufrů bylo nevyhnutelné.

Proč? O náš dům se totiz stara čtyřčlenná rodina, kterou známe, takže jsme neměli kam jit, když jsme se na leto vrátili. U prarodičů nebylo místo, protože tam bydli dočasně bratr Stuart a Jo, než si najdou místo pro sebe.  Hotely byly obsazene anebo silene drahe a tak jsme hledali vsude a hlavne po znamych.

Zvládli jsme to nejak naplanovat a preckat, ale bylo to těžké a náročné. Děti se mě často ptaly: „Kde budeme zítra spát?“

NÁŠ LETNÍ ROZPIS:

• Karanténa a začátek léta v Cheltenhamu 3.7 – 16.7
• Travelodge ve Stratfordu nad Avonem 16.7-22.7
• Víkend s rodinou Evy a Steva v Ettingtonu 22.-24.7
• Bydleni v dome od kamaradky Veroniky a Dana v Calne, hlídání krásného králíčka Russella a Geco 24,7 – 5,8
• U prarodičů v Long Comptonu 5.8 – 13.8
• Pobyt v Portsmouth u dlouholeteho přítele Andrewa (nas svatebni fotograf) 13.8 – 19.8
• Pobyt v dome u Vanessy a Seana, hlídání 2 hunatych, rozkošných koček Lunu a Jake v Newboldu nas Stour 19.8-26.8
• Premier Inn v Londýně Heathrow 26.8-28.8

Když jsem byla v Travelodge, jezdila jsem s Emi mezi Stratfordem a Long Comptonem, chodily jsme nakupovat a setkávat se s přáteli na kávicku a dohanet dva roky nepritomnosti. Ten týden byl zrovna nesnesitelně horký v cele UK a vsichni se “rozpousteli” horkem”, stejně jako jsme byli s Emilkou v neklimatizované malé  hotelove místnosti. Steve a Misa zůstali u prarodičů (žlutý pokoj pro hosty má 2 postele), takže Steve mohl nerusene pracovat a Misa pomáhal dědečkovi na zahradě, když pocasi dovolilo. Parkrat jsme s Emilkou uvařili večeřei, abychom babičce dali volno od denniho vareni a každý večer jsme trávili u stolu a vedli ruzne diskuse. Misa byl na par dnu u sveho kamaráda ze školy a řekl, že citil, jako by nikdy nebyli od sebe.

Víkend u Evy byl krátký, ale prijemny, dohánění novinek, grilováním  hovězího steaku, který Steve udelal bez chyby, a užívání si jejich rodinne společnosti, zvláště kdyz jsme hrali hru „korky“ několikrát, nás všech 8, to bylo srandy. Babička Susan měla  ten víkend narozeniny a my holky (ja, Emilka a Jo) jsme ji připravily “odpolední čaj”, který se vsak jedl doma, misto na zahrade, protože ten den zrovna pršelo – typicke.

Týden v Calne byl odpočinkový a cítili jsme se v kamoscinem dome jako u nas doma. Steve musel pracovat a navštěvovat ruzne lékařské schůzky, kdyz se snazil vyresit problém se ztratou sluchu, takže většinu týdne strávil u rodičů. Miloval svobodu být na motorce a využíval ji, kdykoli mohl – letos v létě najel přes 1000 mil. Když jsme byli v Calne, podařilo se nám podniknout několik výletů za našimi přáteli, které jsme si vytvořili na Srí Lance (Jo a její děti) – neskutečný zážitek pro všechny zúčastněné, protože život je pro obě naše rodiny jednim velkym dobrodružstvím, pokud jde o cestování, školu a nemít vlastní místo, kde bydlet. Ještě na Srí Lance se Misa domluvil s Jo, že si společně vychutnaji marmeladove koblihy. Jaké zklamání, když jsme zjistili, ze v krabicce se ctyrma koblihama udajne naplnene marmeladou byl vanilkovy pudink! Jak malo staci ke stesti, ale jeste mene staci ke zklamani. Užili jsme si však krásnou 45minutovou procházku do Stonehenge a společný piknik ve Woodhenge – svoboda byti byla prijemna. Ten den jsme pry ušli 10 km. Navštívit obchod s vyprodejem ve Swindonu se stejnou rodinkou byl bonus (koupili jsme školní boty pro Emilku, coz byl nas cil) s piknikem a procházkou v místním parku jako bonus navíc. Když jsme byli v Calne, zazili jsme první výlet léta, jako čtyřčlenná rodina, se Stevem, když jsme se sli projit po Avebury, kterému říkají druhy Stonehenge. Emilka uzasne pecovala o zajíčka Russella, který byl tak heboucky a chlupaty, a uzivala si velkou zodpovědnost se o něj starat .

Týden s prarodiči byl směsicí práce a odpočinku. Hodně jsem vařila a pekla, Misa trávil hodne času na zahradě s dědou a Emilka s babickou sila. Děti jsou nyní teenagery a protože se vzdělávaly více než 1,5 roku doma, upřednostňují samotu s technologii, takže dostat je k pobytu s dospělými a dokonce s nimi komunikovat je velké úsilí všech zúčastněných stran. Jakmile jsou však zainteresovani, milují ten okamžik a všichni nam pak rikaji, jak jsou sikovni a dospělí. Podařilo se nám parkrat uspořádat večeři s našima sousedema a rodina, která žije v našem domě, nás také pozvala na večeři, což byl zajímavý zážitek, být hostem v našem vlastním domě.

Protože jsme nemohli najít vubec zadny hotel na jednu noc – rozhodli jsme se, že místo přespání, pojedeme za nasimi znamyma Nana a papa (prarodice tri deti, kterym jsem byla jako Au-pairka, kdyz jsem v roce 1997 prijela do UK) do Newcastlu na jednodenní výlet a zajdeme si na “fish a chips”; vyjeli jsme v 7.30 a vratili jsme se kolem pulnoci – ujeli jsme asi 800km. S poloprazdnou dálnicí a dobře udržovanými silnicemi, bez nepřetržitých náhodných událostí a výkonným tichým a bez námahy fungujícím autem, to byla radost se vydat na tak dlouhou cestu a udělat to, co nam na Srí Lance chybi. Asi si reknete, ze jsme se zblaznili, jednodenni vylet tak daleko. Cele dva roky jsme snili o tom, sedet za volantem a jet, a jet dlouho – a tak jsme jeli, ja ridila tam a Steve zpatky.  Naramne jsme si to uzili. 

Týden v Portsmouthu s Andrewem, kterého jsme neviděli asi 7 let, byl také jako být doma. Převzala jsem jeho kuchyni a o vaření a pečení jsem se starala ja. Podařilo se nám usporadat večeři pro několik jejich přátel, s Andrewem, Simonem a Paulem jsou kamosi vice jak 33 let. Účast na svatbě na ostrově Hayling byla částečným důvodem, proč jsme byli dole na jihu a vidět kokrspanely od Paula a Sary byl také bonus. Klukům se podařilo strávit cely den na motorce s jedním z  nasich kamosu. Steve byl ten týden na dovolené a zvládl přečíst knihu a v klidu si “hrat” s editovanim fotografií. 

Hlidat Vanessin a Seanův dům bylo jako být také doma. Jejich krásný a stylovy dům může být použit jako výstavní dům a cítili jsme se poctěni, že jsme tam strávili celý týden, když byli na dovolené. Starat se o dvě krasne velke kočky, které nám davaly plno pozornosti, zejména Jake, bylo úžasné. Už dlouho jsem se tolik nemazlila s tak nadhernym chlupatým zvířatkem. Emilce se vydařilo travit noc u sve nejlepsi kamaradky a setkat se s dalšími kamoskami ve meste. Krome vareni a peceni jsem si užila jsme jejich prostornou zahradu a parkrat jsem si na slunicku zrelaxovala. Steve mel ten týden zaase dovolenou, ale jako rodina jsme nic nepodnikli, strávil ho prací okolo domu a umyvanim dvou motorek a dvou aut. Děti měly druhou navstevu zdravotní sestry na poliklinice kvůli školnímu očkování, chlapi se nechali ostříhat a já jsem naposledy nakupovala. V úterý 24. srpna Misa a Emilka zahájili dalsi skolni rok, uz 10.tridu, ale zase na oline, pokračuji v návštěvě Britské školy v Colombu se 4.5 hodinnovym rozdílem a vstavali ve 3.30. Byli tak poctivi při vstávání každý den, že jsme je za to obdivovali. Jejich letní prázdniny skončily. Nejdůležitějšími událostmi tohoto tydne bylo setkání s naším přítelem Davidem a jeho krásným kokršpanělem Tobym a našimi přáteli Yvonne a Dave a jejich nádhernými psy Lottie and Harry.

Poslední dva dny našeho pobytu letos v létě v UK byly v hotelu Premier Inn poblíž letiště Heathrow. Jenom jsme relaxovali v hotelu poté, co se děti v pátek ráno naposledy doučily online z UK. Měli jsme negativní výsledky testů PCR před cestou a přestože jsme plánovali prohlídku Londýna, plany jsme prehodnotili, abychom neriskovali s Covidem na přeplněných místech a připadnemu onemocneni na Srí Lance a 14ti dennimu pobytu ve statnim institutu. Miluji snídaně v hotelu a v pátek jsem seděla u stolu téměř 2,5 hodiny a vychutnávala si každou minutu – úplně sama.