Utery 22. Cervenec 2021

Byla jsem překvapena, když mě moje bývala manažerka Oxford Brookes University pozvala, abych se zúčastnila promoce studentů 3. ročníku na porodní asistenku, u nichž jsem byla před 2 mi lety první učitelkou a pro 15 z nich soukromou poradkyni. Byla jsem velmi ráda, že jsem byla pozvana, ale měla jsem obavy a musela jsem skrývat své smíšené emoce, které byly hlavně hrdost na úspěchy dívek během obtížného studia s Covidovou pandemii ale take jake to je se vracet do prace, ve ktere uz nepracuji. 

Ceremonie byla krátká a milá, s proslovem vedoucí porodní asistentky byla zábavná, a pak dívky zorganizovaly hlasování o to nejlepší ze třídy – nejlaskavější studentka, nejzvědavější studentka, nejnáročnější studentka, okouzlující, drza studentka, maminka třídy, diva třídy, dítě třídy ……no bylo toho tolik, velmi milé a po 3 letech tvrdé práce asopn nejaka legrace. Video nakonec bylo uzasnym povzbuzenim pro vsechny ucastnene. 

Dostala jsem certifikát o úspěchu i ja, ze jsem pry nejlepší ve vytváření vzpomínek.

Pizza v parku byly skvělým způsobem, jak tuto příležitost zakončit, a já jsem si mohla popovidat s některými studenty a některými svými kolegy, které jsem opustila.

Jsem člověk, který se nerad vrací (do stejneho hotelu, na stejná místa, na stejné akce) ze strachu ze zklamání. Odvážila jsem se vsak vrátit se na univerzitu, abych studentům ukázala svůj obdiv a jak jsem na ně hrda.

Pro mě osobně to bylo ujasneni, že díky našemu přestěhování se do Sri Lanky jsem se posunula ve svém životě dál, jsem teď na jiném místě a už na universitu nepatřím.