Středa 23.-24. Červen 2021

Během lockdownu ve Sri Lance jsem často hovořila o krásném městě Praze a doufala jsem, že v Čechách navštívím toto nádherné místo se 100 červenými střechami.

Moje kamarádka Magda miluje Prahu, stejně jako ja a stala se můj organizátor akce. Zarezervovala hotel u řeky Vltavy s výhledem na Hradčany zvaný Tančící hotel – přímo v centru, kterou jsme vždy obdivovali. Vysoka elegantní budova na rohu jednoho z mostu a nikdy by mě nenapadlo, že tam nekdy budu nocovat. Magda me vyzvedla ve 4.15, abychom stihly vlak 5.05 z Opavy smer Praha a na snídani jsme dorazili těsně před 9:00.

Jako naši první zastávku jsme meli v parku Grebovka a navštívili kamarádku, která také žije na Srí Lance a ted je v Praze a pohrála jsem si se jeji sťastnou dcerou, pojidajici palačinky s borůvkami. BAkorat nam to vyslo se ubytovat v hotelu, dát si čajik při pohledu na Hradčany a zahájit naši odpolední dlouhou procházku po městě – Karlův most (levou rukou jsem se dotkla bronzové sochy a přála si prani jako si preji vzdycky), Staroměstské náměstí, Kampa, Václavské náměstí, nákupní centrum a Naplavka u řeky. Vychutnala jsem si oblíbený „trdelník“, zatímco Magda její oblíbenou zmrzlinu a relaxovaly jsme v parku poblíž arkády Světozor a vzpomínaly.

Zpět do našeho hotelu, večeře v elegantní restauraci v nejvyšším patře a procházka na Vyšehrad na divadelní představení v letni scene, komedii o vztazích se sponzorem IKEA. Šly jsme pesky domů v krasne osvětlené Praze, ale i kdyz se nam uplnek schoval za mraky, přesto to bylo kouzelné. Mohu napsat, že jsme po tolika kilometrech v nohou jsme spaly jako dreva ve stejne poloze, ani jsme se neprobudily tou bouřkou venku.

Následující ráno bylo jednou z mých oblíbených částí pobytu v hotelu – snídaně formou bufetu. Rada si to vychutnavam a ujistuji vas, ze jsem jedla za dva jako vždy – natáhly jsme to na 2 hodiny, prostě uzasné. Jako speciální dárek k narozeninám nám Magda zaplatila 15minutovou Thajskou masáž chodidel, popijejici zelený čajicek – skvělé. Prosly jsme na vrchol Václavského náměstí za krásného slunečka a užili jsme si ne tak přeplněnou Prahu, a tentokrát jsem tu navsteve cítila uplne jinak – a nevím proč.

Nemohla jsem si ujit setkani s jednou mých nejlepších kamarádek Radkou na kávě a prokecaly jsme bravurne 2 hodiny, zatímco Magda šla na vlastní procházku. Radka sla s námi na vlakové nádraží jako vzdy a mávla nám na vlak Regio Jet.

Nase dobrodruztsvi jeste vsak neskoncilo. Než jsme dorazili do Opavy, podařilo se nám nasbírat 80 minut zpoždění kvůli práci na kolejích, takže jsme byli doma az ve 22hod. Skoro 5 hodin sedet na jednom miste v jednom kupecku nebyla sranda, ale meli jsme prijemne spolucestovate. Byla jsem plna příběhů a vzpomínek, které jsem sdílela s mamkou a detmi, kteri byli radi, ze jsem se jim vratila. 

Měly jsme se nadherne a moc si toho vazim, ze jsem si mohla prozit den v maticce Praze a udelat si damskou jizdu. Cítila jsem se svobodna, jen jsem se prochazela ulicemi a znamymi misty a vzpomínala na svou minulost v přítomném okamžiku – zvláštní pocit, ale neocenitelný.